Velmi jsem se zamýšlel, jak jeho zavěšení za záď lodi provést. Použití dvou závěsných jeřábků bylo jasné, ale proti skutečným lodím jsem musil pro model uvažovat s celkovou demontáží všeho toho z lodě,protože zavěšený člun s jeřábky by překážel při vyzvedávání lodi z hladiny či naopak. Bylo tedy nutností, aby se jeřábky i člun daly odmontovat, u jeřábků vysunutím každého zvlášť z trubkového pouzdra přilepeného k lodi. Vysunout jeřábky i se zavěšeným člunem najednou jako celek totiž nejde s ohledem na sklon trubkových pouzder. Toto řešení trubkovými pouzdry přineslo nežádoucí, ale logickou možnost jeřábkům se v trubkovém pouzdru i volně otáčet. Toto jsem musil eliminovat, pokud jsem vůbec měl mít možnost postoupit k vlastnímu navěšení člunu.
Otáčení jsem zabránil tím, že jsem na jejich ramena přilepil očka (další vynikající služba lankových koncovek, viz článek Již žádné uzly) tak, aby zaujímala vodorovnou polohu. Na každém rameni obou jeřábků byla pro tento účel nelepena očka dvě, jedno na začátku ramene a druhé na jeho samém konci. Z tenčího ocelového drátu jsem k tomu zhotovil výztuhu ve tvaru rozevřeného a v křížení sletovaného písmene X, která byla na každém konci ohnuta do pravého úhlu v krátký zobáček. Každý pak zapadl „svrchu“ do oček na ramenech jeřábků. Jelikož natočení ramen jeřábků nebylo rovnoběžné, přineslo toto řešení jejich tuhou a ustavenou polohu. To umožnilo přikročit k navěšení člunu. Pro toto jsem měl na jeřábcích opět nalepeno blíže k lodi na každém jedno očko směřující dolů.
Navěšení člunu neprobíhalo následně, ale bylo připravováno předem. Základem byla příprava závěsného lanka vedeného vnitřkem člunu již při jeho stavbě. Lanko zde bylo vstupem vedeno do levého předního boku člunu dále skrze člun výstupem z jeho pravého předního boku, odtud volně do pravého zadního boku člunu a skrz něj výstupem z levého boku člunu. Lanko vždy mezi pravým a levým bokem bylo uvnitř člunu volně posuvné, což přinášelo samozřejmě i volnost ve volbě jednotlivých délek všech 4 závěsných pramenů. (Poznámka:pravým bokem se rozumí bok člunu nejbližší zádi lodi.)
Na ramenech obou jeřábků byly použity dva způsoby uchycení lanka: u té strany člunu blízké zádi lodi byly na začátku každého ramene připraveny „háčky“ na zavěšení lanka vedoucího od přídě člunu k jeho zádi. Na koncích obou konců lanka byly použil opět stiskací koncovky, tyto však jako „špunty“ zasunuté do trubičky každého z ramen jeřábků..
Vlastní navěšení pak probíhalo jednoduše. Na jeden konec závěsného lanka jsem již definitivně upevnil „špuntovací“ koncovkou. Zahákl jsem i lanko na oba háčky v úseku příď-záď. Takto visel člun na 3 pramenech, ale všelijak nachýlený. Posouváním lanka skrz člun a prodlužováním či zkracováním délky lanka příď-záď jsem dosáhl kýžené polohy i výšky zavěšení člunu, samozřejmě při natahování či povolování opačného konce lanka., které ještě nemělo připevněnu koncovku. To pak umožnilo stanovit konečnou délku tohoto 4. závěsného pramene a spojit jej s 2.“ špuntovací“ koncovkou. Po montáži druhé koncovky jsem člun zavěsil definitivně na 4 prameny a provedl dílčí korekce jeho polohy. Potom jsem vteřiňákem již jen zakápl vývody lanka z otvorů člunu.
Jelikož jsem předem počítal s tím, že musím zamezit všelikému kývání člunu na závěsech, tak jsem při konstrukci vyšel z toho, že půdorysně musí být závěsy lanka na ramenech jeřábků vždy šířeji umístěné než závěsy na člunu. Člun tak svojí vahou napíná ve všech směrech šikmá lanka všech 4 závěsů a tak se, zavěšen, prakticky ani nehne (na rozdíl od piráta na oprátce).
