Již od mládí jsem všelijak otesával polínka, jak zmíněno již v Příběhu staré plovoucí plachetnice.Na tu dobu se mi zachoval jediný výsledek mých snah, briga.Ona představuje, tím že prodělala několik přestaveb, vlastně historii mého modelářského přískokového„zrání“.
Původně šlo o kus přitesané fošny (na obrázku část trupu nad bílou čarou ponoru), do které byly zaraženy dva ručně otesané stěžně a na ně hřebíkem skrz horní ráhno přitlučeny všechny ráhnové plachty a na trup přibit i čelen. Plachty mi šila ještě babička, což datuje stáří prvního provedení lodě na zhruba 60 let (čas běží!!).Špagátky jsem všelijak v tehdejším nedostatku informací vedl jak se mi zachtělo.
Následovala velká modelářská pauza, protože jsem koupil zříceninu roubenky na kterou již obec chtěla poslat hasiče. (aby ale vykonali jako paliči opak svého povolání, protože ruina hyzdila historickou podkrkonošskou dřevěnou zvoničku, která je i ve znaku obce.) Všechno úsilí jsem spolu s rodiči musil roky vynakládat právě na její záchranu.Modelářská pauza trvala až do mých zhruba 40 let, kdy jsem již v pauzách práce na roubence pociťoval modelářské svrbění prstů.Zlomem k další přestavbě byl souběh tohoto pocitu a nálezu původní polínkové lodi na půdě rodičů,což mě inspirovalo k dalším krokům..Tak jsem ve volnu vyrobil z lípy vydlabaný spodek k původnímu prknotrupu.Předtím jsem do dutiny vložil nafouklé pouťové balonky ,aby se případně neprojevila neúprosnost Archimedova zákona.
Jelikož se trup pak více podobal lodnímu, byla z toho další inspirace abych postupně pokračoval na proměnách lodi. Již tenkrát formou volné tvorby,Některá řešení se objevila i na mých později postavených lodích.Loď byla v tu dobu pochopitelně bez RC ovládání a plula vlastně jen jednou a se záďovým větrem přes tenkrát ještě nezdevastovaný Batňovický rybník,což byla na tak malou loď vzdálenost, jako kdyby přeplula La Manche.
Ale k věci: Během přestaveb přibyla zadní palubová nástavba kormidelní kolo se samosvorným šnekovým převodem z kytary,kterým se natáčí peruť kormidla, Samostatnou kapitolou byla úplná proměna takeláže.Zde po výměně stěžňů za bukovou kulatinu byla loď vystrojena zcela znovu.Dnes , kdy jsem po úrazu a ruce se mi klepou, se musím svému tehdejšímu já trochu uklonit za tu piplačku s lanovím..Na lodi se také během této hlavní přestavby objevil na spodku pevně připevněný k trupu kus elektrikářského žebříčku, který se mi později rovněž stejně osvědčil i při nasouvání kýlového závaží „na rybinu“ u mého škuneru.Briga je léty ,méně šetrným zacházením a zpuchřením lanoví a kanagomu dosti pocuchaná a dnes bych již tak jemnou práci nezvládl, abych ji spravil.Nehledě k tomu, že v té době rovněž ještě nebyly potřebné informace. Lanoví a kladky jsem dělal jen podle jakési matné fotografie v tehdejším časopise Modelář. Rysy produktu se proto jistě velmi liší od toho, jak by to mělo správně u brigy být.
Poslední,již poúrazová úprava spočívala už jen v odstranění původního kotevního navijáku,který byl všelijak splácaný z plastu a nelíbil se mi . Vytvořil jsem nový „kolotočový“,snad je o trochu lepší.Ještě ke kotvě : je z rozvinuté běžné závlačky s rozklepanými konci na plocho.Stejně jsem vytvořil i kotvu na pozdějším škuneru s tím rozdílem, že „pluhové“plošky jsem na těleso kotvy přiletoval.Na zadní části brigy přibyla žerďka s vlajkou(velmi věrné lodní vlajky jsem spolu s tiskárnou přivedl na svět), Protože dříve byla zadní nástavba lodi obydlím pro důstojníky a tedy vlajka vlávala nad tímto prostorem,umístil jsem ji tamtéž.Briga neměla dosud jméno, protože jsem kriticky uvážil, že rozklepanýma rukama by výsledek písma byl jistě nejistý.Nicméně pro účely tohoto článku ji nazvu „Fosilia“, protože loď je vždy žena a tato ještě navíc stará…
S fosilním pozdravem,sám fosilie, váš Strýček Plachta
