Je zajímavé, že na začátku a na konci naší plavební sezóny se konají divácky ty nejzajímavější akce, ať již se jmenují zamykání či odmykání vody, prostě volné poježdění po hladině, bez vytyčení nebo jen s minimálním vytyčením tras bójkami. S možností účasti jakýchkoliv lodních modelů, i neplovoucích (obvykle jsou předem vylučovány pouze lodi smrduté a hluk vyvozující). Pravidlem zde je pouze ohleduplnost vyžadovaná od modelářů na hladině a ve frekvencích. Diváckost takových akcí spočívá zejména v tom, že různé lodi různě a barvitě křižují hladinu. Plují většinou blízko břehu, čili na dobrý dohled, takže krása plovoucí lodi se divákovi neztrácí kdesi jen v obrysu. Být pořadatelem, vytýčil bych bójkami příbřežní „regatní alej“ s dobrým výhledem pro diváctvo a bezpečně hlubokým dnem pro lodi. Byl by z toho takový lodičkový parádemarš. Jistě by tu alej většina modelářů chtěla – ale nemusela – projet.
Naproti tomu v průběhu plavební sezóny se konají většinou jen soutěže vyhrazené určité kategorii lodí, s vytýčením soutěžních tras bójkami, jejichž parametry její Výsostná Sešlost Naviga pro otrocky předepsané manévry předepisuje. Takže na vzdálené a ještě vzdálenější části vytyčených koridorů divákovo oko bažící po detailech neuspěje…
Naviga, příp. i národní předpisové úpravy ovládly celé pole lodního modelářství. To ale přineslo obrovské zúžení náplně pořádaných lodních akcí právě jen na ten druh „lodních strojů“, který si pořadatel vybral k soutěžení. Univerzálnost a tedy pestrost je tak v pr/čicích.. Jedinou divácky zajímavou třídou oficiálně zůstávají, ale pouze formálně, obě třídy EX a EX-500. Pochybuji totiž, že soutěž pro tuto kategorii někdo vypíše, protože by nebylo kromě krásy (i ta ale záleží na vkusu) co mňéééřit a posuzovat a vůbec modeláři do toho kecat (asi) nezávislými soudci. Taky by mne zde nikdo nepřesvědčoval, že vlastně nemám plachetnici, když můj plachetní škuner má navíc “nepředpisově“ pomocný motor a já jej při manévrech klidně využívám. Tedy s ním vlastně jako s plachetnicí nemohu správně na vodu. Paradoxem je, že všechny i jen trochu větší skutečné plachetní lodi pomocný motor mají, tetko Navigo, a rozhodně nemají prázdné nádrže!
I když z této mé polemiky je cítit mou nechuť k soutěžím a zbytečným pravidlům vůbec, prosím laskavé čtenáře, aby po mně předčasně neházeli vajíčky, nejsem opravdu Paroubek. Chci zde říci, že s lodními soutěžemi je to stejné jako v jiných sportech. Existují špičkové sportovní soutěže, proti kterým vůbec nic nemám, akoráde je naprosto nemusím. Chci ale touto polemikou probudit zájem o větší masovost modelářského dění (i když to někomu může připomínat to rudé „ Za masovost, za rekordy!“). Ale jen z větší modelářské základny mohou vyrůstat další dobří a špičkoví modeláři, kteří postupně najdou tu svoji parketu, a na soutěžích uspějí a postupně nahradí tu kupku vysoce kvalifikovaných strýců a tet, kteří, nutně uzavřeni ve špičce svého lodního sportu a vázáni pravidly, dnes dosahují sice i vynikajících výsledků, ale nemají na nic dalšího čas a často třeba z animozity ani chuť.
Z toho plyne, že všeobecně zanedbávaná, zejména pořádajícími kluby, ale i samotnými modeláři je PÉČE O DIVÁKY. Povzbuzení jejich zájmu.Ten se získává do značné míry právě PESTROSTÍ určité pořádané akce, kde si každý může vybrat něco pro sebe. Právě v divácích se skrývá potenciální armáda zájemců o aktivní modelářskou činnost. Stačí jen málo, aby situace postupně mohla vypadat lépe a to i pro samotnou obec modelářů. I pro určitého modeláře musí přece být stresující mít loď, co plave, odpovídá třeba plně nějaké kategorii, poblíž se koná soutěž, ale nazlost pro úplně jinou kategorii lodí či stupeň mistrovství. Tak i tento modelář zůstane ve svém hladu sám.
Obecně k možnému zlepšení stávajícího stavu
Podle mne je možno zvýšit podíl “zimních“ výstav a ty rozšířit alespoň jednou zimní akcí “nadregionálně“ např. tím, že nebudou vícedenní (protože obavy modelářů o osud jejich výtvorů ponechaných někde přes noc jsou velmi silné), ale tím, že budou jednodenní s cílem přilákat modeláře i ze vzdálenějších regionů. Navrhoval bych něco, jako jsou zimní posezení s Monakem. Místem konání by ale byla (při zahájení prázdná) větší „ratejna“ a vstupenkou pro modeláře by byl (i třeba rozpracovaný) lodní model a pro obecenstvo pak rozumné vstupné. Diskuze mezi modeláři by probíhala bud přímo v ratejně, nebo by se hnusní separatisté odsunuli do sousední nálevny, když se předtím postarali, aby jejich modely někdo mezitím hlídal. V pozdějším dopoledni by akce skončila a všichni by se vydali do svých i vzdálených domovů se svými lodičkami, bohatší o vyměněné zkušenosti a potěšeni zájmem či chválou od obecenstva či kolegů. Účastí by také pro sebe udrželi ruku na tepu svého koně. Kamenem úrazu v návrhu ale je, jak zajistit účast modelářů, aby tak ratejna nezůstala bez modelů či jen se sirotky. Účast modelářů by tedy musila být sjednána předem a oni by měli dodržet slovo a přislíbenou účast vzít velmi vážně. Návrh tedy není nic jiného, než modelářská akce s modely na suchu. Jen ta ratejna je problém dost navíc, na rozdíl od vody musí mít zřejmě střechu a zasklená okna proti větru, čemuž jistě nebudou odporovat ani plachetkáři, jinak na větru závislí.
I v plné plavební sezóně lze uspořádat volnou nesoutěžní lodní akci, ať již se bude jmenovat regata, rej na rejdě či ježdění plavmo. Zde bude divák moci shlédnout najednou celou paletu velikostí i druhů lodí a posoudit ve vztahu ke své osobě pracnost takové stavby, kdyby ji měl realizovat sám. Takové akce již v zárodku existují, třeba jen v dohodě modelářů klubu, že se sejdou u vody každou druhou sobotu. Z takových začátků je možno vyjít a je zapotřebí to alespoň jednou i během roku zkusit „zveličit“ stejně, jako dnes již někteří prezentujete vaše klubové cinkání klíči k zimě i po zimě. Dát předem vědět nejen kolegům z klubu, kolegům z ostatních klubů, ale nově zejména potencionálním DIVÁKŮM, že se taková přitažlivá věc pro jejich rodiny bude konat. A mít také na paměti, že jsou zde v tomto čase široko daleko i hladoví modeláři s touhou se dostat na vodu ve veřejné akci a trochu se předvést, pokoukat, pokecat. Již je totiž nebaví jen rozhrnovat žabinec o samotě. (Obtížnější s ohledem na období letních dovolených bude ovšem stanovit šikovně termín konání takové akce, ale to bude odvislé zejména od regionu konání.) Takováto akce je proti regulérní úzce specializované soutěži pro diváky nejen lákavější, ale pro pořádající klub či partu podstatně jednodušší. Není potřeba žádný ředitel, rozhodčí, soudci apod. Nemusíte vydávat žádné propozice. Jste pány svého času, nemusíte čekat, jako je běžné na oficielních soutěžích, ani se starat o přidělení nějakého centrálního registračního nůůůmera. Je třeba pouze s cca měsíčním předstihem vědět, kdy a kde to bude a dát to vědět nejen na modelářských informačních kanálech, ale – a to zejména – v místním obecním, městském apod. regionálním (většinou jednou měsíčně vycházejícím) TISKU, aby s tím mohlo počítat i potencionální OBECENSTVO!! Pokud bude blízko otevřená místní putyka nebo si kramář otevře poblíž stánek s opečenými klobásami a pivem a s něčím pro děcka a je nějaká tabule s kolíčky a nějaká možnost jak vyprostit nějakého toho zbloudilého holanďana, mohlo by být hezky vymalováno. Přidal bych k tomu jen ještě ochotu modelářů obracet se sami vstřícně ke zvědavcům s informacemi a také odvahu ukázat, dokonce cíleně, i ty nejprimitivnější lodičky. Ty neodradí diváka svojí menší dokonalostí a náročností stavby a tak jej spíše navedou k „sakra,to bych mohl zvládnout klidně taky …“ (a již ťuká rybka na udičku pro kluka či pro holčičku..).