Za výstupem otěže vratiplachty z trupu se na mém škuneru nachází část kompletu lodního kompasu a za ním dále členitá sestava kormidelního systému. Při plavebních zkouškách se dosti často stávalo, že povolená otěž při manévru se zadní vratiplachtou byla „odfouknuta“ na zmíněné členité části nástavby a tam se do nich zachytila a loď přestala být plně ovladatelná.
Když jsem přemýšlel co s tím, napadlo mne, když už musím povolení otěže brát jako neměnný fakt, že se pokusím volnost otěže omezit jen v úseku přinášejícím riziko zachycení, tedy mezi vratipněm a výstupem otěže z trupu a to jejím částečným napnutím. Rozhodl jsem se tedy k přesunu zbývající volné části otěže na „bezpečnější“ pole. V mém případě proto, že jsem měl již pro jiné řešení nepřístupně uzavřený trup. U mne tím polem byl prostor před výstupem otěže směrem k přídi lodě, kde charakter zdejší nástavby umožňoval, aby se tato zbývající „volná“ část otěže po této části „vláčela“ bez rizika zachycení.
Aby bylo vytvořeno určité napnutí otěže mezi jejím výstupem z trupu a jejím uchycením na oku vratiplachty, byla zapotřebí síla, která by tak působila. Tou silou se ukázal být pár olověných „celních“ plomb, navěšených jako závaží na otěži v úseku mezi okem vratiplachty a jejím trimovacím uchycením. To protáhne volnou část otěže skrz oko vratiplachty a napne rizikový úsek (ten nemusí být až plně napnutý, v řadě případů postačí jen napnutí částečné, aby volnější otěž již na rizikovou oblast „nedosáhla“) a přinutí zbývající volnou část otěže se vláčet již jen po „bezpečnějším“ povrchu. Váha olověných plombiček je vzhledem k síle vyvozované velkou vratiplachtou bez vlivu na její ovládání.
Z jiskry rozhoří se oheň: Ejhle PRINCIP, který je možno dále rozvíjet a to UVNITŘ TRUPU. Buď, stejně jak jsem shora popsal, závažíčky nebo použít v podpalubí pro cílené napínání části otěže nad palubou místo závažíček tažné gumičky nebo lycrové lanko. U obou těchto možností použití lehkého předpětí se předpokládá mít dostatečně dlouhý pramen(y), aby náběh předpětí probíhal měkce a nebránil tak svrchovanému ovládání vratiplachty (závaží mají konstantní tah, ale elasticitní prameny mají tah zvyšující se exponenciálně, je potřeba se právě jejich délkou pokusit zůstat v oblasti ještě měkké elasticity). Zdá se, že nejlépe bude napínací pramen vést souběžně s otěží. Pokud by prostor v podpalubí byl i tak krátký, je snad možno pramen vést přes hladce průchodnou kladičku a délku tažného pramene tak prodloužit. Snad tohle není jen teorie, nemám to prostorově uvnitř lodi ověřeno, nicméně věřím, že by se to mělo podařit.
