Jako člověka, který má rád různé staré artefakty, mne záliba vede k občasným návštěvám bazarů apod. Spíše se ale kochám, než kupuji. I kdybych na to měl, neměl bych to v paneláku asi kam dát…
Jednou jsem v bazaru objevil zarámovaný obraz, zřejmě jen plakát, zobrazující řez starou plachetní lodí. Tento řez byl vyveden spíše jako historický technický výkres, neobsahoval tedy žádnou uměleckou licenci, ale technické podání křičelo starou výkresovou nádherou a vzbudilo ve mně silné emoce a touhu dílo vlastnit. Vlastně ne jen vlastnit, ale obšťastnit se jím!
Uvnitř mě se rozhořel urputný boj racionálního (obraz byl dost veliký, rám poničený, trochu to odnesl i sám plakát) s náhlou prostou a strašlivě silnou touhou. Sama cena přitom byla v mých možnostech. Nicméně racionální zvítězilo a já si ještě po 4 letech vyčítám tento krok, každou chvíli si vybavuji, jak by mne dílo stále těšilo.
Hledal jsem marně na internetu místo neuchopeného snu něco podobného či nejraději stejného. O to více jsem si své tehdejší rozhodnutí, po neúspěchu něco takového najít, vyčítal a vyčítám. Jistě z toho plyne i širší ponaučení, ale v mém případě přišlo pozdě.
Abych alespoň nepřímo uchoval tuto záležitost spíše jako téma boje rozumu s touhou, připojuji v galerii díla malířů, která zobrazují převážně velké plachetní lodi. Společné jim je, že všechny lodi nesou nejen plachty, ale kromě jiných i signální vlajky, protože jsem výběr takto selektivně podmínil s určitým záměrem. Ten byl vyvolán mým novým zájmem právě o symbiózu lodí a signálních vlajek. Snad ty obrázky ve vás vyvolají alespoň hezkou nostalgii po zašlé éře plachetních lodí a také vám ukáží, že vlajky, včetně signálních, patří od jejich nejstarší historie neoddělitelně i k lodím 18. a 19. století., které mnou představovaný výběr převážně zachycuje (výjimkou je obraz – zřejmě – remorkéru. Ten sice nemá plachty, ale jako malířovo dílo se mi obraz velmi líbil a navíc mě po technické stránce zaujalo řešení spuštění člunu na kteroukoliv stranu lodi).
Před vynálezem telegrafie a před postupem v elektronických a v jiných způsobech spojení na krátké vzdálenosti, byly signální vlajky jedinou možností komunikace mezi loďmi i mezi loďmi a pevninou. Proto byly signální vlajky na historických plachetnicích běžně používány a páni malíři malovali spíše skutečnost, nikoliv svoje fantazie. Ostatně i podklady ze kterých jsem čerpal jsou souhrnně nazývány portréty lodí – a portrét by měl být věrný ….
POZOR: Zobrazené obrazy mohou být předmětem autorských práv! Jako autor tohoto článku jsem je zveřejnil jen za účelem historického poznání a ilustrace symbiózy lodí a tehdy užívaných signálních vlajek. Ostatně z té doby neexistují použitelné fotografie, resp. fotografie jako taková ještě nebyla zavedena. Za použití těchto uměleckých obrazů ilustrujících toto téma k jiným účelům, než k osobnímu poznání čtenáře, jako autor článku a výběru příloh proto nehodlám nést zodpovědnost.
