Na této stránce jsem si, po zdařilé akci Senecký Maják 2013 uspořádané mými přáteli seneckými modeláři, z nich dělal v rubrice „Vlastním slovem“ legraci pod heslem „Senecký Maják-neověřený drb“. V tomto drbu jsem si vymyslil, že pro další ročník chystají kromě majáku i majákovou loď. K drbu jsem jim také přiložil pár fotek skutečných majákových lodí.
Netušil jsem ale, že tato smyšlenka dá vyrůst dosti zajímavému tématickému podhoubí:
Totiž ta majáková loď nebyla seneckými až tak úplně zavržena a pod kotel ještě přiložil kolega Douša, když se v reportáži o mlhavých Lužinách letmo zmínil, že by se tam bývala majáková loď hodila. To se odrazilo i v komentářích k témuž reportu.
Jako ideový pachatel celé věci, jsem se z podivu nad jejím vývojem, který by (zdá se) mohl nakonec vést i k postavení modelu majákové lodě (zatím zřejmě nejen jako plovoucí solitér, ale i jako světelně funkční atrakce pro noční plavby modelů, bez nějaké maketové věrnosti) rozhodl, že se chci k věci obrátit čelem. Tak proto tento článeček. Měl by promluvit hlavně převzatými fotografiemi skutečných majákových lodí i jejich modelů. Na řadě modelů je vidět, že model majákové lodě rozhodně nemusí být jen statickou či světelnou atrakcí na nějaké akci. Tématu těchto lodí se věnovaly i některé známé modelářské firmy svými stavebnicemi (např. Revell dvěma majákovými loděmi Eddy Stone a South Goodwin), což samo o sobě jen potvrzuje, že majákové lodě mohou být jako druh plnohodnotnými vzory pro modelářskou práci.
Majákové lodě již ale patří definitivně historii, byly plně nahrazeny již během 60. let 20. stol. účelovými „bezposádkovými“ automatizovanými bójemi. Podrobnější pojednání o bójích jsem již napsal na svém webu v rubrice „Zajímavosti“ pod heslem „Námořní bóje-stručný nástin“ i s obrazovou přílohou, takže se tomuto tématu zde již nebudu vracet.
Terče – ještě trocha o nich
Jak již zmíněno v mém článku o černých terčích již zde uveřejněném v rubrice „Zajímavosti“, použití výstražných terčů se týká nejen remorkérů, rybářských lodí v revírech, ale i lodí majákových a bójí. Vyvěšením terčů na nich (na rozdíl od zmíněných lodí) se zde neupozorňuje na specializaci lodě a její činnost: Tím, že se terče se na majákových lodích a bójích vyvěšují na nejvyšším místě lodě i bóje, jsou viditelnou všeobecnou místní výstrahou před určitým lokálním nebezpečím. Proto, aby proplouvajícím lodím bylo nebezpečí již zdálky zřejmé. Z obrazové přílohy je vidět, že tyto terčové signály mají nejrůznější podobu v sestavení jednotlivých terčů včetně toho, že nemají jen barvu černou, ale i červenou. Tvarová různost jejich sestav pak na dálku dále upřesňuje povahu nebezpečí.
Majákovým lodím a světelným bójím jsou kromě vydávaných světelných signálů společné i další signalizační či zaměřovací zdroje. Jako nejjednodušší jmenuji zvony, sirény a další zvukové i vysokofrekvenční elementy a pak samozřejmě i modernější telekomunikační přístroje (radiokompasy, GPS apod.). Nastoupily také funkčně široce spektrální bóje, u kterých je výstraha již jen jednou z mnoha jejich funkcí. Většina z nich dnes totiž měří v čase nejrůznější veličiny a výsledky se zpracovávají souhrnně on-line v napojených centrech na pevnině. Z těch je možno zde sestavovat, po zpracování zpráv z více bojí, i určité předpovědi či situační zprávy a tyto předávat – a to nejen lodím plujícím v oblasti.
Majákové lodě
Jsou to vcelku běžné lodě (většinou i s vlastním pohonem) s osádkou. Jejich nasazení bylo zdůvodněno tím, že mohly kotvit na rozdíl od tehdejších jednoduchých bójí i na větších hloubkách. Co je zejména odlišuje od běžných lodí, jsou vysoké stěžně či přímo tubusy, na jejichž vrcholcích je zdroj intenzivního světla a další, zejména antenní systémy. Jelikož loď dlouhodobě kotvila na jednom místě, byl důležitý i způsob ukotvení. Zlepšení předchozích řešení přinesla až „houbová“ kotva, kterou je možno vidět na obrázcích lodí Ambrose, Finngrundet a zejména Portsmouth a to vč. těžkých litinových kotevních řetězů. Jen samy kotvy váží 3-4 tuny. Ustálil se také nátěr lodí v červené s velkým bílým písmem na bocích, které označovalo většinou název místa ukotvení a později evidenčně i samu loď.
K tomu některé poznámky: Historicky byly tyto lodě stavěny ze dřeva, ale jeho použití vedlo k napadání trupu škůdci, což snižovalo dobu možného kotvení. Některé tyto dřevěné lodě kvůli tomu měly dokonce trup dvojstěnný, kde mezi stěnami byla sůl, která působila do struktury dřeva a omezovala napadání škůdci a tak prodlužovala možnou dobu ukotvení.
S odvoláním na článek o příčné stabilitě lodí, rovněž zde před časem zveřejněný, poukazuji také na obrázek lodě China Bakir, kde je jasně vidět i límcový stabilizační prvek.Obdobně na lodi Humber, ta má navíc i vyvěšený červený terč.
Modelářsky…
…se nabízí řada možností, od složitějších až po jednodušší majákové lodi. Podařilo se mi do přílohy cíleně přidat i obrázky zobrazující modely těchto lodí. Ta jen potvrzuje, že tyto lodě modeláři běžně staví ať již ze stavebnic nebo podle různých informačních zdrojů. Já bych jen dodal, že tyto lodě mohou být modelářsky velmi vděčné. Dokonce si troufám tvrdit, že je zde jakési estetické pouto s plachetnicemi sahajícími stěžni do výše a tím, že tady je k dispozici totéž (stěžeň, tubus), co z „přízemní“ nástavby vyroste v pěkně členitou loď. Navíc je zde možnost vydávat intenzivní světlo při modelářských nočních plavbách. Majákové lodi také měly většinou vlastní pohon a to ospravedlňuje i jejich motorizovaný pohyb u modelů. Modelářsky jsou tedy víc než plnohodnotné… Samozřejmě si ale nedovedu představit situaci, kdy by na nějaké soutěži měla majáková loď bezdůvodně kličkovat mezi brankami. Nicméně na nějakou tu kličku by navazující demonstrace samotného ukotvení lodě na širé hladině (navijákem spouštěnou kotvou na řetězu) nemusila být až tak marná…
