Jako hoch jsem s napětím a zájmem četl knihy (autoři Pánek, Marryat, Ransome a další) s příběhy odehrávajícími se na moři a pokud možno i pod plachtami.
Během četby jsem nijak silně nenarazil na pojem šalupa. Spíše se mi pro moje oblíbené plachetní loďě vloudilo do mysli slovo kutr. Když tak smolím články pro tuto moji webku, tak si chci ty dva pojmy sám trochu utřídit. Tak se o to v dalším pokouším…
Běžný slovník naučný stručně řečeno říká, že ŠALUPA je typem oplachtění lodi, která je jednostěžňová a má vpředu jednu trojúhelníkovou plachtu-kosatku a na zádi velkou podélnou plachtu zvanou vratiplachta.
Tato vratiplachta, mimochodem řečeno, byla a je naprosto revolučním řešením, byť v Asii velmi starým, ale v euro-americkém prostoru dlouho pomíjeným. Tato plachta a její užití přineslo, před zde léta převážně užívanými příčnými ráhnovými plachtami, velké zvýšení manévrovatelnosti lodí, snížení nutného počtu námořníků pro obsluhu plachet až o 90% a další výhody.
Tentýž slovník říká, že KUTR je malá až střední loď určená k přepravě osob, menších nákladů a k plnění specifických činností. Není zde tedy nic řečeno o pohonu plachtami. Pohon tedy může být jakýkoliv. Toto specifické použití názvu (který nemá s typem lodi nic společného) pro různé lodi plnící specifickou činnost se na ně pravděpodobně přeneslo z označení, kterým byly nazývány lodí všemožného druhu, kterým se říkalo “Revenue Cutter” – jednalo se o lodi celní a daňové správy.
Nicméně v přesnějších teoriích o plachetní výbavě lodí se vyskytuje u jednostěžníků rovněž slovo kutr a toto jméno je přisuzováno těm lodím , u kterých je stěžeň na rozdíl od šalupy posunut více dozadu za první třetinu délky lodi, loď má obvykle ještě bohatší plachtovou výbavu co se týče počtu kosatek a stěhovek atp. Jak již bylo řečeno výše, název kutr je však v obecnosti šířeji užíván ve spojení s přídavným jménem charakterizujícím nějaké činnosti, kterou loď zajišťuje: např. celní kutr. Tedy kutrem může být nazvána i pravá šalupa, pokud plní nějaký ten účel.
Dlužno podotknout, že ani “mořské” národy nemají v terminologii příliš jasno a obě kategorie lodí mezi běžným lidem nejsou rozlišovány a říká se jim souhrnně kutr (cutter). Jejich členění, resp. znaky, které jsou k jejich rozlišení užívány, navíc v průběhu času doznávaly změn.
Snad se po předchozím můžeme již věnovat šalupě (angl. sloop), která je obvykle definována jako jednostěžňová loď s vratiplachtou a jedinou kosatkou, přičemž stěžeň je umístěn blízko první třetiny délky lodi; mám však zato, že v dalším textu není třeba mezi šalupou a kutrem po technické stránce rozlišovat, a to i s ohledem na nejednoznačnost kritérií kategorizace lodí obou typů.
Nejdříve snad trocha slov úvodem:
S objevem Ameriky jako kontinentu se v souvislosti s námořní mocí tehdejšího Španělska, Francie a Anglie a Holandska postupně vytvářel “koloniální svět”. Zmíněné tehdejší námořní velmoci zabíraly pro sebe určitá území nové pevniny a mezi sebou se o ně rvaly nejen na moři, ale později a ve větším i na pevnině. Tehdejším jednoznačným cílem všech bylo také přeměnit získané územní zdroje nejen zlata a surovin z materiální hodnoty v hodnotu finanční, která se ale dala tenkrát realizovat jen na finančním trhu Evropy. Prvotním a základním objektem kořistění byl pochopitelně vzácně se v přírodě vyskytující prvek: zlato.To bylo a je dodnes jedinou měnou, kterou uznávají všichni.
Do plavební přepravy produktů při východním pobřeží Ameriky a mezi Amerikou a Evropou nebyly až tak zapojeny námořní síly zmíněných států. Nastoupil soukromý kapitál, který dodal lodě a posádky. Jejich majitel mohl i získat tzv. kaperský list od svého panovníka, který jej opravňoval bojovat proti obchodním lodím a zboží nepřátelské strany. Takový kaper se pak dělil o svoji kořist se státním útvarem, jenž mu list vystavil. Právně nešlo o pirátství a kaper tedy na ráhno (právně) nepatřil.
Takhle zřejmě zbohatli, tehdy ještě obchodní partneři, známý Holanďan Stuyvesant a Ignác Heřman (ten hrdě přiznával, že je Bohemicus). Oba pod kaperským krytím přepadali španělské lodě, které ze Španěly obsazené části jižní části Ameriky dopravovaly do Evropy ve velké míře i tabák. Tabák je jistě skoro tak lehký jako seno, ale na evropském trhu byl a je mnohokrát cennější. Tak proč jím nenacpat loď co pluje do Evropy?? K bohatství tedy nevedlo přímo jen samo zlato, ale i zajímavé zboží, za které lze zlato platbou od zákazníka získat..
Členité východní pobřeží Ameriky a spousta ostrovů, ostrůvků a zátok kolem dalo vzniknout a možnost silně se rozvíjet i přímé námořní zločinné činnosti, pirátství. Tehdejší podmínky a tresty na válečných lodích i lodích obchodních totiž byly k řadovým námořníkům tak kruté, že se šířily se dezerce. Pirátský život vlastně pak byl pro zběhy, proti životu předtím, idylou.
Během 17.stol. vznikla v Karibiku a jiných příhodných místech východního pobřeží kategorie šalup jako jednostěžňových plachetních lodí s ostrou přídí a zadním zrcadlem. Pro stavbu lodí zde byly podmínky i poptávka a k dispozici pro loděnice zde bylo i bezkonkurenčně výborné dřevo bermudského cedru. Hlavní pohonnou plachtou těchto lodí byla již vratiplachta. První lodě měly dlouhý čelen a na něm běžně tak tři kosatky. Na stěžni nad vratiplachtou bývala i příčná ráhnová plachta a na jejím spodním ráhnu byla někdy (viz repliku dnes řazenou mezi kutry : Le Renard) uchycena další “sbalená”plachta, která se mohla spustit a za lana svých dolních cípů uchytit k bokům lodi. To zřejmě pro přímé využití záďového větru.
Lodě byly také samy o sobě důležitým cílem pirátských útoků. Bylo nutno je ukořistit zachovalé a pak následně upravit pro potřeby rozvíjejícího se pirátského řemesla (výzbroj, úpravy paluby, vnitřních prostor atd.).
Není asi jednoznačně známo, kde přesně se vzal pro tyto lodi název sloop/šalupa. Možných jazykových původů slova je více, všechny však souvisejí s “klouzáním” lodi vodou – slip (angl.), sloep (hol.), sluppen (něm.). Co jasné je, že tyto lodi 17. století daly konstrukční základ této kategorii jednostěžňových plachetních lodí různých velikostí tak pevný, že se uplatňuje a rozvíjí dodnes.
