Středočeské hladiny 14. listopadu 2015:
Plachetní jola ASSOL patřící k rejdařství Strýce Plachty se dnes měla plánovitě vydat na zkušební plavbu po opravě. Plavba měla proběhnout na Lužinách, kam byli modeláři pozváni Monakem na tradiční poježdění kolem ostrova. Bohužel těsně před akcí se objevila na Monaku zpráva, že se nádrž po předchozím výlovu ryb zcela nezaplnila. Po našem dotazu, zda tam přesto bude instalováno molo, byla odpověď záporná. Nezměněn (proti hustě „zalodněné“ minulosti Lužin) tedy zůstal pouze restaurant K Zahrádkám, kam se mohli uchýlit účastníci k „intravenóznímu“ sebeošetření…
Rozhodli jsme se tedy neriskovat malou hloubku Lužin a jet na náhradní hladinu v Nové Vsi. O zdejší situaci jsme neměli předem žádné informace. Předseda místního Klom-u, kterému jsme náš příjezd k plavbě den předem ze slušnosti ohlásili, nám pouze ozřejmil některé místní zvyklosti. On sám ale nemá z bydliště výhled na rybník a někdo mu v onen osudný den zřejmě sdělil informaci o aktuálním stavu, tak nám rychle volal, že rybník je zcela vypuštěn. Pro nás to však bylo pozdě, k „rybníku“ nám zbýval již jen kousek. Takže jsme si následky „plýtvání vodou“ v současných časech sucha mohli prohlédnout vlastníma očima přímo na bahenním poli.
Když už jsme byli s lodí na cestě, bylo okamžitě rozhodnuto přesunout se s jolou operativně na Ovčáry, kde byla záruka dostatečné výše hladiny. Ta byla při příjezdu skutečně tam, kde měla být, vál však VELMI silný vítr, navíc nárazový s nápory o neskutečné síle. Zvedal vlny o dost vyšší než je sám trup Assol. Nastala horečná diskuze, zda vůbec spustit loď na vodu. Všude zde totiž lemují srázný břeh jen neproniknutelné pralesy křovin středočeských. Kdyby kromě mola byla loď přiváta na kterékoliv místo mimo molo, byla by v křoví ztracena v pravém slova smyslu. Nakonec ale velitel operace, admirál Jiří Hubka (čirou shodou okolností syn lodního stavitele) přesto vydal odvážný rozkaz:
VYPLOUT !
ASSOL byla spuštěna na vodu Ovčár z mola, ze kterého zde jinak startují vodní lyžaři. Provedeny tak tři rozplavby od mola a zpět, kdy jsme vzdálenost od něj postupně zvětšovali až do zóny už nekryté před plným větrem. V této zóně, pod nárazovým větrem a vlnami se loď statečně po dlouhé (a pro mě úzkostné) minuty strašlivě kymácela a prala se s živly. Byla ale vždy obratně řízena synem tak, aby se nevystavila bokem k vanoucímu severozápadnímu vichru. Žel stačil zlomek vteřiny nepozornosti (ta zaviněna vnějším vzruchem!) a hrůzný okamžik nastal: statečná Assol dostala do boku silnou vichrnou facku a převrátila se na levý bok a již se nevztyčila! Plujíc na boku s ponořenými plachtami se začala na hloubce viditelně, ale naštěstí ne bleskově, potápět asi tak 25 m od mola!! Navíc byla vichrem, přestože byla zpola ponořená, zvolna hnána směrem do nepřístupného houští… Následovalo bleskové rozhodnutí velitele operace: ten ze sebe strhal šaty a pouze v zánovních trenýrkách vkročil bos do ledové vody, ve které ale nestačil, tak musil plavat!!! Podařilo se mu, bohudík, nejen připlavat zpět, ale i loď přistrkat k molu a tak přežil nejen on, ale i Assol…
Možná, že některý z modelářů-pochybovačů může říci: „No to je toho, to se mi stalo samotnému už párkrát, proč to tak rozmazávat?“
Dovoluji si zopakovat, že příběh se odehrál dne 14. listopadu 2015 a že později jsem na internetu zjistil pro tento den následující hodnoty: teplota vzduchu 6,8°C, teplota vody 8 až 9° C, vítr s r á z y 24 až 60 km/h. Jinou odpověď nemám (krom toho, že skutečnost řadila sílu větrných rázů spíše k horním hodnotám).
Na břehu byla z jinak celkem slušně uzavřené lodi vylita přesto spousta vody, odhadem tak 2 litry. Po rozmontování v dílně byly z ní pak vysáty ještě tak 2 deci. Loď byla vysoušena jako žena fénem. Den nato přišla překvapivě vůbec nečekaná, ale Nádherná Zpráva: Systémy drahé Assol všechny fungují !!! Když jsem si uvědomil, že právě na straně ponořeného boku se v lodi nacházela nejcitlivější elektronika, zejména přijímač, muselo jít spíše o zázrak…
Loď se udržela déle nad vodou při svých 95 cm délky a cca 8,3 kg váhy asi jen proto, že má poměrně klenuté boky a ten „navrchu“ zřejmě zapůsobil jako plovák zpožďující potápění.
Přišli jsme ale během akce o již letitou a v prodeji se již nevyskytující, Legem inspirovanou figurku kapitána v modré uniformě. Jmenovaný utonul a zmizel pod hladinou i s brigadýrkou. Bylo jasné že bez potápěčského zásahu by se na hloubce nemohlo podařit tělo najít a vylovit, tak ani nehodláme čekat, až bude voda teplejší. Beztak z něj bude do jara jen Lego kostřička ohryzaná vodní havětí.
Kapitán byl však nejen ozdobou lodi, ale hrál vysoce praktickou roli. Pochází ze stařičké sady megastavebnice (Mega Bloks) na principu lega. Byl jen nasazen na plochý „legový“ protikus pevně spojený s palubou. Skrze jediný masivní spojovací protikus vyčnívající z podstavy jsou vedeny kablíky k nabíjení obou baterií, které bývalý kapitán po „nasednutí“ skryl ve svém bříšku i s jejich koncovými napájecími konektory. Jestli se mi nepodaří sehnat alespoň nějakou figurku ze stejné stavebnice, nastanou mi tím značné problémy s přestavbou.
Závěr:
Já, invalida (77) se již snadno dojmu, proto:
OBĚ SRDCE, JAK SYNOVO, TAK I SRDCE NEZDOLNÉ ASSOL, DNES STATEČNĚ BILA. DĚKUJI.
P O Z D Ě J I :
Komickou rodinnou oklikou přišla i další nadějná zpráva, totiž že byla u vnuků nalezena dívka ze stejné stavebnice! Tím se tedy snad vyřeší technický problém, který hrozil nutností provést dost náročnou přestavbu. Při jeho řešení bylo nicméně zjištěno, že dívka měla jako dosud bezdětná ještě málo místa v bříšku. Tak cestu od rozkroku do břicha proklestil až brutální zásah hrotu odporové páječky. Panenka, ale již zdráva, sedí a pod sukní konektory cudně skrývá….
Původní kapitán v modré uniformě by byl ale o móóc hezčí.. No, uvidíme, popátráme po jeho dvojníkovi a budeme vás případně informovat ještě před uzávěrkou tohoto zpravodajství. Napříště každý člen osádky na palubě bude ale povinen být při bouři na moři vždy připoután k tělesu lodi volným a rychle rozpínacím systémem.
Tento příběh dále dosti košatěl: našel jsem na netu zásilkový obchod s lego kostičkami a s ochotným majitelem, který připustil možnost, že v jeho odpadu, cca 150 kg objemném, se může někdy později pokusit kapitána pro mne najít. Nicméně obchod i jeho rodina musila dostat přednost, ostatně bylo před Vánocemi.
Najednou, z ničeho nic, se mi ale na mailu objevil krátký vzkaz od syna, že náhradní kapitán pro Assol je již na cestě z USA (sic!) Bohužel prý nepřipluje, ale do Evropy poletí érem a v poštovním pytli!
Syn si za mými zády totiž dal na e-bay poptávkový inzerát a odpověděla mu na něj nějaká Američanka (soukromě) a dohodli se. Nedávno měl být náhradní kapitán při své pouti již někde u Chicaga.
Dokud kapitána ale neobejmu, neuvěřím. Syn by ho také mohl, pro mě týravě, schovávat jako vánoční dárek před děckem…
Srdečně vás dnes zdraví, teď již snad s úlevnou vzpomínkou na 14. listopad 2015, Váš Strýček Plachta.
P.S. k obrázkové příloze: obrázek Assol směrem od kormy je ještě s původním kapitánem. Ten měl na brigadýrce odznak s klíčovým slovem Mega Bloks, velmi důležitým pro pozdější pátrání po jeho náhradníkovi. Assol na tomto obrázku je ještě pouhá plachetní šalupa, ale cíleně připravená se změnit na jolu s přívěsným motorem, a to po odejmutí lavičky a vstupního zábradlí do vody atd. Např. žerď vlajky je vetknuta do již připraveného otvoru pro osu stranového kyvu motoru. A pod lavičkou je přípravek pro přišroubování stěžně. To vše uvádím jen tak, pro zajímavost.
Obrázek plující joly na klidné hladině je z nějaké akce na Lužinách, jeho autorem je Laďous. Ostatní obrázky plující joly (v první galerii výše) jsou již z její dramatické plavby, na které by si býval velmi pošušňal podstatně kvalifikovanější fotoreportér. Takhle je plavec záchranář zachycen již obalen zahřívací dekou. Povšimněte si ale u jeho nohou pocuchané a čerstvě napité joly. Nového kapitána, Amerikána, vám ale představuji zatím jen s katalogovým předstihem.
