Tento článek navazuje na jeden z mých starších článků uveřejněný pod podobným názvem v rubrice ZAJÍMAVOSTI.
Ve zmíněném článku jste mohli vidět v obrazové příloze většinou snímky plujících skutečných barží.
Nebyly ale téměř znát jejich konstrukční detaily. Ani to, že všechny barže mají stejné nebo velmi podobné základní díly, zdobení apod. Inu není divu, když jich bylo vyrobeno v různých loděnicích tolik (viz předchozí článek udávající počet barží na konci 19. stol. kolem 2.000 ks.) Byly to ř í č n í nákladní lodi , pluly zejména po Temži a Medway a a zde se také se hojně potkávaly. Co se osvědčilo nebo bylo hezké, bylo společně loděnicemi či vlastními majiteli převzato, takže vznikla jakási společná „barží škola“. Z obrázků na předchozím článku by mohl zběžný pozorovatel usoudit, že se jedná o lodi vzájemně si podobné a představující něco jako keč, tedy s osou kormidla za osou zadního malého stěžně a jinak nic. Ale provedení jednotlivých uzlů konstrukce plachet , takeláže a palubní výbavy barží je od jiných lodí podobných siluet většinou naprosto odlišné. I proto může pro modeláře být výzvou takovou loď věrněji postavit. Problém dělá již sama spousta lan, kladkostrojů, řetězů, obslužných navijáků apod. které na skutečné lodi představují úplný prales. Žasnu ale nad sofistikovaností konstrukce těchto nákladních lodí provedenou těmi nejprostšími „kovářskými“ technologiemi.
Trup: Protože se jedná o nákladní loď, je stavěn tak, aby byl maximálně prostorný. Má tupou příď a v rozhodující délce jeho průřez představuje spíše obdélník naplocho a jen trochu zaoblený u dna lodi. Je po celé možné délce vespod zcela plochý, protože si tyto lodi při odlivu cíleně (v místech manipulace s nákladem, oprav, nátěrů apod.) sedaly na odvodněný pás říčního břehu nebo na zvlášť vybudované dřevěné „rošty“ (takový rošt je na fotu v předchozím článku). Zcela na zádi je masivní kormidlo, jehož spodek je rovněž v úrovni spodní plochy trupu. K trupu jsou na obou stranách v úrovni předního stěžně připevněny na ose otočné „boční ploutve“, které se dají z nadvodní polohy spustit do vody a tam podle směru větru vytvářet na závětrné straně jakýsi hydrodynamický(!) stabilizátor – předkové, zejména Holanďané, kteří tyto leeboards asi vynašli, žádní prosťáčci tedy rozhodně nebyli. Letectví se svojí vyvíjenou aerodynamikou obtékání profilů směrem k získání vztlaku mělo tehdy asi ještě zpoždění. Ploutve jsou totiž již profilovány, poloha čepu přesně určena, ploutev také nevisí na čepu přímo svisle atd.
Palubní a další trupová výbava: Tu lze rozdělit kvůli lepšímu popisu na jednotlivé palubní sekce. Na přídi je umístěn masivní ručně-mechanický kotevní naviják, jakési poznávací „mateřské“ znaménko těchto lodí. Kotevní řetěz obvykle neprochází průvlakem v trupu, ale prostě je na přídi vyveden přes bort skrze „oko“. Následuje přední nákladový jícen zakrýtý „sedlovým“ krytem. Ten zabírá část palubní plochy směrem k hlavnímu stěžni. Za hlavním stěžněm následuje dlouhý nákladový jícen s krytem stejného sedlového tvaru. Sahá až do blízkosti záďového sektoru. Záďový sektor obsahuje kormidelní mechanizmus a kormidelní stojan s kolem a příslušenstvím . Je zde vztyčen i malý stěžeň s vratiplachtou, která má vždy vratipeň, protože kormidlo, jako nejzazší část lodi, a peň vratiplachty jsou spřaženy otěží. Ovládací mechanizmus kormidla je zpravidla kryt typickým poklopem, který má podobu zužujícího se invertního U. Na něm bývá z obou stran napsáno jméno lodi. Na zádi je v některých případech umístěno i přístřeší jako kupředu otevřená nástavba atp. Pod záďovým prostorem bývají většinou prostory pro osádku, na palubě pak jejich vstupy, světlíky apod.
Jelikož barže jsou původem z 19.stol, prodělaly některé z nich ve 20tých létech 20.stol. motorizaci. Lodní šroub však kvůli kormidlu musil být vyveden vyoseně.
Takeláž, plachty atd.: U barží přímo od přídě je veden stěh. Ten je započat charakteristickým masivním kladkostrojem a vede ke stěžni do oblasti spodní části čnělky. Na něm je zavěšena stěhovka, jejíž dolní lem kvůli délce kladkostroje mívá sklon ke stěžni. Od přídě je rovněž veden stěh létavky k horní části čnělky. Barže mívají čelen jen výjimečně. Hlavní plachta na stěžni je obrysově velmi podobná plachtě top saiil škuneru, má tedy i čnělkovou plachtu. Ale nemá vratipeň ani horná ráhno! Obojí zastává šikmé rozpěrové ráhno. To je to je spodní částí upevněno na řetězu (rarita!). (Poznámka: snímek to dokumentující je v obr. příloze, ale pro názornost je převzat z modelu) Ráhno vede až k hornímu rohu vratiplachty. Zde je napojen i cíp plachty čnělkové. O malé vratiplachtě na zádi jsem se již zmínil.
Kardinální otázka pro modeláře: ani velká vratiplachta, ani stěhovka nemají spodní ráhno, takže jejich dolní cípy by, coby sirotci, volně „plandaly“, kdyby konstrukce barží nepřinesla něco opět nezvyklého: Obě plachty jsou za své cípy ovládány principielně stejně a zdánlivě jednoduše: pro každou plachtu jsou napříč palubou umístěny na podstavcích hladká, většinou mírně ohnutá, dřevěná či ocelová kulatá“ břevna“. Po těchto břevnech je tahem plachty napříč lodi posunován jezdec. Ten je s cípem plachty spojen otěží, jejíž délka je proměnná, protože je do ní vložen kladkostroj. Tím se z paluby ovládá délka otěže a tím i možný úhel vyložení plachty. Jelikož ale ještě žádný výrobce nevynalezl a ani nevynalezne RC ovládaný kladkostroj, stojí před modelářem zásadní otázka: pro co se rozhodnout? Pro věrnost původní konstrukci s pohyblivým jezdcem, což mu přinese bohužel nutnost nastavit délku otěže jen napevno na zemi a také risk, že se běžec bude zadrhávat? Nebo použít metodu „šizení“, kdy se „domnělý“ jezdec umístí napevno doprostřed břevna a z podpalubí se skrze něj nenápadně přivede od schovaného otěžového navijáku kýžená RC proměnná délka otěže ?
Obrazovou přílohu mám nasbíránu z doby, kdy jsem stavbu modelu barže připravoval. Je velmi rozsáhlá, kolem sta snímků. Musil jsem se proto rozhodnout zde umístit snímky jen vybrané , tedy skutečné barže charakterizující. Měly by odpovídat shora uvedeným zvláštnostem a rysům těchto monumentálních lodí. Patří k nim i jejich zdobení ornamenty a nápisy, všechny podle určitých zažitých zvyklostí. Ty se zejména liší podobou na jejich hlavních plavebních řekách (Temže, Medway) . Je to něco podobného, jako když naše staré roubenky jsou kolem oken zdobeny malbami typickými pro určitý region.
Potud tedy o samotných dospělých baržích. Ale ve zmíněné sbírce obrázků mám i tak kolem 20 ks obrázků různých modelů jak je postavili asi různí Angláni. Chtěl bych k tomu vydat zvlášť článek a snad připojím i obrázky kam až ve stavbě barže došel (a kde s ní musil kvůli těžkému úrazu skončit) jeden český Strejda. Ale nejdříve musíte strávit tenhle článek resp. jeho obrazovou přílohu a případně i pocítit náklonnost k těmto lodím…
