Vasa, pojmenovaná po tehdy švédské vládnoucí dynastii, je válečnou lodí, která byla postavena v létech 1625-1628. Stalo se tak na příkaz švédského krále Gustava ll. Adolfa. Stavbu vedl holandský stavitel lodí Henrik Hybertsson. Na stavbě pracovalo celkem asi 400 dělníků, řemeslníků, umělců apod.
Měla být největší z tehdejších válečných lodí a také nejlépe vyzbrojená. Měla představovat a reprezentovat královu moc i sílu Švédska. Během stavby byly ale plány stavby měněny, zejména na samotné příkazy krále. Tyto postavily stavitele před těžký technický problém, který se mu nepodařilo zcela vyřešit: vysoké stěžně, bohatě zdobená vysoká nástavba se dvěma dělovými palubami i samotný vysoký počet samotných těžkých děl, to vše snižovalo příčnou stabilitu lodi. Na dně trupu byl sice umístěn prostor pro tenkrát běžnou balastní zátěž z kamenů, ale zřejmě jich nebylo dost, podle dnešních propočtů měla být balastní váha cca 3x větší.
Dokončená loď měla následující parametry: výtlak 1300t, délka lodi v úrovni hladiny 47,7 m, celkem půdorysně pak 69 m. Šířka v hladině 11,2 m, ponor 4,7 m, plocha plachet cca 1200 metrů čtverečných. Posádku tvořilo 137 námořníků a 300 vojáků. Těžkou výzbroj představovalo 48 ks dvacetiliberních děl a 16 menších děl a moždířů. Její zadní kastel a přední část byly barevně zdobeny v „královských“ barvách. Je to ukázáno zejména na snímcích modelů lodi v příloze. Oplachtění třech stěžnů, které loď nesla, zřejmě odpovídalo konfiguraci příčných lichoběžníkových ráhnových plachet na předním a hlavním stěžni a na zadním byla plachta latinská, možná nad ní také ještě byla příčná ráhnová plachta. Na čelenu pak byly dvě ráhnové plachty, z toho jedna na čelenové čnělce.
Na svoji první plavbu loď vyplula 10. srpna 1628 v doprovodu několika dalších lodí. Vypálila slavnostní salvu (sám král nebyl ceremoniálu přítomen, byl v Evropě, kde probíhala Třicetiletá válka). Když ale loď opouštěla oblast přístavu, zasáhly ji dva poryvy větru. Ten první ještě ustála, ale při druhém se naklonila tak, že otevřenými dělovými střílnami do ní vtrhla voda. Musila se zřejmě potopit velmi rychle, pokud byly otevřeny i střílny na protějším boku, kudy mohl uniknout vzduch. Kolem jejího potopení proběhlo tehdy dost úředních šetření, ale konečným výsledkem bylo, že záležitost vyšuměla, nikdo nebyl konkrétně obviněn.
Loď spočívala na dně Baltu zhruba 280 let, až v r. 1956 jistý Anders Franzen (v podstatě zanícený amatér, který po vraku pátral v oblasti Stockholmu, jsa inspirován četbou historických pramenů) potopenou Vasu objevil.
Rozhodnutím švédských úřadů byla loď v.r. 1961 ze dna vyzdvižena, protože předchozí průzkumy ukázaly, že je neočekávaně v dobrém stavu. Vysvětlením takové zvláštnosti bylo, že v baltském moři se nevyskytuje šášeň lodní, která jinde napadá a likviduje dřevěné lodní vraky. Od vyzvednutí probíhal cca 20 let trvající proces její chemické konzervace (polyethylenglykol, který vypuzoval ze dřeva vodu). Loď byla po tu dobu umístěna v provizorní stavbě, Loděnici Vasa. Zde si po instalaci mohli prohlédnout loď i návštěvníci a to ze dvou úrovní a přístupu na maximum 5 metrů. Nicméně proces k jejímu trvalému zachování probíhá dál, hrozí ji zejména vliv kyseliny sírové, která se následkem dlouhého pobytu pod mořem začala ve struktuře dřeva lodi tvořit.
Sám vrak byl pro vědce nejen vrakem lodi, ale zejména obrovským zdrojem poznatků o životě lidí v 17. století. Bylo nalezeno a evidováno 14 tisíc dřevěných předmětů, včetně 700 soch. Mimo to byly ve vraku objeveny i ostatky 12 osob, z nichž byly dvě mladé ženy (sic!).
V r. 1981 rozhodla švédská vláda o vybudování nového, trvalého muzea. Vypsané prestižní soutěže se zúčastnila řada architekturních týmů (384). Vybrán byl návrh, který pojal stavbu jako více štítovou s měděným plechovým povrchem střešních částí a třemi nad stavbu čnějícími stožáry, které evokují tehdejší výšku stěžňů uvnitř vystavené Vasy.
Z místa dočasného umístění byla loď přemístěna do nové budovy Vasa musea (Vasamuseet) v prosinci 1988. V létě 1989 měli už návštěvníci možnost vidět loď v tehdy ještě nedostavěném museu. Oficiálně bylo museum otevřeno až v červnu 1990. Vykazuje trvale vysokou návštěvnost, přes 1 mil. lidí ročně. Museum také vystavuje na vodní ploše i 4 plovoucí exponáty. Já jako staromilec jsem v obrázcích pro vás z nich představil jen ledoborec Sankt Erik z r. 1914 a majákovou loď Finngrundet.
