Na mojí webové stránce existuje podstatně starší článek s příbuzným tematickým názvem „Ledoborce“. Můžete jej zde shlédnout přes rubriku Zajímavosti. Pojednává ve své obsáhlé obrazové příloze prakticky jen o soudobých ledoborcích od turbinových přes dieselové až po ledoborce atomové. V textu jsou sice také zmínky o prvních konstrukcích ledoborců, ale obrázky zde zcela chybí a slovní komentář o nich uvádí málo konkrétního.
Rozhodl jsem se proto pokusit se vám dodatečně přiblížit i tuto pionýrskou éru ledoborné aktivity:
Prvním cíleně konstruovaným ledoborcem na světě byl nepochybně ruský parní ledoborec Jermak. Tento zadala do výroby ještě ruská carská vláda anglické loděnici Armstrong Whitworth v Newcastle. Byl zde stavěn podle teoretických plánů Dimitrije Mendělejeva. O realizaci stavby rozhodl carský admirál Makarov, který také pak provedl na Něvě u Petrohradu plavební zkoušky. Byly tak úspěšné, že se odvážil plout zamrzlým mořem až ke Špicberkům a zpět.
Záměrem pro stavbu Jermaku bylo sestrojit loď nové koncepce a konstrukce, která by měla být schopná probít se ledem případně až k severnímu pólu. Přes jinak velmi pozitivní výsledky zkušebních plaveb této principielně nové lodi se ukázalo, že její stroje na vytčený cíl nestačí, neboť led směrem k pólu přibývá na tloušťce.
Loděnice postavila Jermak za necelých 10 měsíců. Do služby byl přijat r. 1899 a po absolvování zkušebních plaveb byl ještě upraven. Naprostou konstrukční novinkou byl tehdy zcela revoluční tvar trupu. Ten byl zaměřen na drcení ledu vahou lodě, nikoliv na jeho rozrážení šípem její přídě. Z vpředu zmíněného staršího článku „Ledoborce“ lze vysledovat podobné tvary trupů i u moderních ledoborců, kterým dal Jermak trvalý tvarový a principiální základ. Charakteristické pro ně je zejména jejich značné podélné zkosení přídí i zádí trupů směrem „pod loď“, jakož i snaha stavět tyto loďi s krátkým trupem, což usnadňuje či vůbec umožňuje jejich směrové manévry v prorážených ledových polích.
Náhodou jsem nalezl na síti dobový český článek neznámého autora uveřejněný v tiskovině Věda a práce v roce 1901, který tehdy novou revoluční loď Jermak (tehdejší češtinou) podrobně popisoval. Neodolal jsem a předkládám vám technickou část zmíněného článku v původním znění, abychom se třeba společně pobavili i jinak:
„Ruský drtič ledu Jermak ——————————
Severní poloha Ruska jest stálé plavbě velice na újmu. Důležité okolí hlavního města Petrohradu souvisí s mořem jenom pomocí zátoky Kronštadtské a Baltického moře, a právě tyto částky moře zamrzají v zimě každého roku, tak že tu plavba vůbec nemožnou se stává.
Jediným prostředkem za těchto okolností jest uvolňování plavební dráhy zvláštními loděmi, které jsou na rychlé a vydatné drcení souvislého ledu zařízeny. Ovšem jest sestrojení takové lodi naprosto jiné než při lodích obyčejných. Ostrá přída, které jest k prorážení vodních spoust nezbytně zapotřebí, nehodí se naprosto k prorážení ledu. Proto jest přída ledových drtičů tupá,ustupujíc v úrovni ledu klínovitě na zad tvoříc širokou plochu, která se na vrstvu ledu pošinuje a na ni tlakem shora působí. Aby tento tlak byl co nejvydatnější a na rozdrcení silné ledové vrstvy stačoval, jsou takové lodi těžké a stavbou co nejsilnější, poněvadž by se jinak ledem poškoditi mohly. Vedle toho zužitkováno jest při nich známé okolnosti, že souvislá vrstva ledu mnohem snáze dá se rozlomiti, není li zdola vodou podporována a nesena. Za tím účelem opatřen jest drtič ledu na přídě vydatnou vrtulí, která vodu pod ledem před lodí ssaje, a tím hladinu lodní poněkud snižuje, aby se lodní přída snáze nad povrch ledu pošinovati dala. Jermak jest důkladným krunýřem opatřen a má dvojité stěny; prostor mezi nimi slouží k napouštění přítěže vodní, má-li se váha lodi zvýšiti. Takovýchto od sebe oddělených prostorů pro přítěž jest celkem 34. Všechen prostor lodi pod palubou zabrán jest stroji a zásobou uhelnou. Pro pohon jsou na zádi tři vrtule vedle sebe, z nichž každá poháněna jest samostatným parním strojem s příslušným parním kotlem. Pro tři tyto parní kotly jest společný komín zadní. Zadní komín rovněž slouží třem kotlům, z nichž se dodává pára jednak pro přední vrtuli, jednak strojům pro čerpadla a přístroje pomocné. Tato přední vrtule jest čtyřkřídlá, veliká a tak rychloběžná, že pudí velké spousty vody nazad, odebírajíc je před přídou lodní. Čerpadla umístěna jsou mezi oběma kotelnami, po obou stranách pak chráněna zásobárnami uhlí. Jedno z čerpadel má výkon tak ohromný, že může za minutu 10 kubíků vody do komor převésti nebo z nich vyprázdniti. Touto rychlou pohyblivostí vody v zatěžovacích komorách nabývá Jermak neobyčejné způsobilosti k dokonalému provádění svého úkolu. Neboť podle potřeby může se velmi rychle přemisťovati těžiště lodi směrem podélným, takže se přída střídavě dá vynořiti či zase ponořiti, čímž se právě drtící práce nejvydatněji provádí. Jiné čerpadlo dopouští polévati boky lodní nebo i led před lodí horkou vodou, aby se jednak na lodi netvořily přímrazky, jednak aby se led před přídou tavil a křehčím se stával. O rovnováhu lodi jest rovněž důmyslným postaráno. Tomu slouží tři vodní nádrže, z nichž jedna se nalézá v podélné ose lodní, ostatní dvě pak na zádi po obou stranách. Prostřední nádrží se zmenšuje hurácení lodi na neklidném moři, kdežto oběma nádržemi zadními lze rovnováhu lodi ve směru příčném co nejdokonaleji vyvážiti. Jermak koná své výtečné služby v Baltickém moři již druhým rokem. Prorážeje led strojovou silou 12 000 koní je při rozměrech 92 x21,5 x 128 m schopen při plné činnost zdolávat vrstvu ledu tloušťky 1,5 m rychlostí 15 km/hod. Výkon to zajisté velkolepý!“
K tomuto nalezenému českému článku z r. 1901 bych měl jen některé méně podstatné otázky, které spočívají zejména v tom, zda si jeho neznámý český autor správně přeložil informace, které obsahoval jeho bezpochyby zahraniční informační zdroj.
Pionýrská konstrukce Jermaku se během služby dlouhodobě zcela osvědčila. Jermak byl ze služby vyřazen až v r. 1963.
Dovoluji si také upozornit na obrazovou přílohu tohoto mého článku, kde je na jednom technickém zobrazení zakreslen i přední lodní šroub Jermaku, jehož funkci zvlášť popisuje i článek v tiskovině Věda a práce z r. 1901.
Carská vláda zadala jen o málo později zmíněné anglické loděnici stavbu dalšího ledoborce Svjatogor, který se, přejmenován již po bolševikovi Krasinovi, pak podílel na záchraně osádky tzv. „rudého stanu“, kde byla nucena strádat na holé ledové pláni a v těžkých podmínkách část přeživších z havarované vzducholodi Italia. Krasin se tehdy dokázal probít ledem až těsně k ležení nešťastných trosečníků a poté s nimi odplout. Při dílčích opravách sloužil dál jako ledoborec až do svého vyřazení v r. 1972, přičemž v letech 1953-1960 prošel generální opravou a také přestavbou na pohon topným olejem. Dnes je v Petrohradu ukotven jako historický exponát tamního muzea.