Nizozemci založili v r.1625 za hradbami pevnosti Fort Amsterdam, tedy na ostrově Manhattan, koloniální město. Oblast předtím pro nizozemskou společnost již prozkoumal v roce 1609 kpt. Henry Hudson s lodí Halve Maen (Půlměsíc- v překladu). V roce 1664, ačkoliv byl mezi Nizozemskem a Anglií mír, vnikla 4 anglická válečná plavidla k městu a dožadovala se, aby se jim podrobilo. Jelikož dosavadní nizozemská svrchovanost reprezentovaná guvernérem Stuyvesantem nevládla městu demokraticky, odmítli měšťané svoji účast na obraně, takže Angličané město bez zvl. problémů obsadili a během pár let se město stalo na základě smlouvy z Bredy legální součastí anglického koloniálního panství a bylo přejmenováno na New York – dle vévody z Yorku. Tolik tedy stručně z historie. V tomto článečku se ale chci pokusit pouze o drobné soukromé detektivně – spekulativní pátrání, jak asi mohly ony 4 lodě, nazývané v pramenech fregaty, vypadat. Z té doby anglického vpádu neexistují žádná věrohodná grafická zobrazení právě těchto nebo funkčně stejně zařazovaných válečných lodí, ani jejich popis. Dospěl jsem v této situaci k domněnce, že název fregaty pro ony 4 válečné lodě jim byl přiřknut až p o z d ě j i , kdy se lodě takto zvané začaly v širším měřítku uplatňovat, např. právě proto, že byly menší a rychlejší a tedy vhodnější pro některé úlohy, např. jako „retranslační“ stanice na dohled od vlastních bojujících řadových lodí, která jim, všem najednou, předávala při bitvě z povzdálí velitelské rozkazy. Jistě byly velmi platné i v kurýrní službě pro svoji rychlost a jistě i pro řadu jiných činností a také pro svoji levnější stavbu. Odborná literatura popisuje fregaty dosti obšírně. Označení lodě za fregatu ale získalo podle zdrojů svůj definitivní význam až za sedmileté války. Tedy zhruba o sto let později, než když v r. 1664 přistály ony 4 anglické lodě v Novém Amsterodamu. Za fregatu byla až v 18. století běžně nazývána válečná loď menší než vícepalubová, která ale přesto měla značnou výzbroj. Šlo o třístěžňovou loď s ráhnovými plachtami, s hlavní výzbrojí na jediné dělové palubě s 30-40 děly. Šlo o loď rychlejší a obratnější než byly lodě těžší. Ale bylo to již v 17. Století, kdy bylo vůbec poprvé použito jména fregata pro loď rychlejší než většina ostatních. Takovou loď postavil známý anglický lodní stavitel Peter Pett. Jmenovala se Constant Warwick a je obecně považována za vůbec první válečnou loď, která byla pod přídomkem „fregata“ nasazena. Warwick připravila cestu fregatám 17. století a jejich vývoji v dvoupalubovou bitevní loď se 60-74 děly, která se stala „tažným koněm“ pozdějších válečných flotil. Loď se jako typ během své služby stále zdokonalovala. Britové jí přidali více plachet a zbraní, Holanďané snížili ponor, Francouzi posílili zbraně na přídi i zádi, přibyly i zbytečné, nicméně ale krásné ozdoby exteriérů. Radikálnější vývoj tohoto typu lodě proběhl až v době napoleonských válek, kdy se fregata stala válečnou lodí s hlavními děly na jediné-horní dělové palubě. Původně druhá dělová paluba se změnila v užitkovou, byly zde skladovány zásoby, různý materiál a byly zde i kajuty pro mladší důstojníky. Vytvoření jen jediné horní dělové paluby také přispělo za bouřlivého počasí k výhodě nad dvou-palubními loděmi nepřítele, protože ten musil uzavřít střílny spodní dělové paluby před vlnami a tak snížit svoji dělovou kapacitu. Jen pro zajímavost dodávám, že Peter Pett postavil také první trojpalubník té doby. Loď se jmenovala Sovereign of the Seas. Parametry: délka v kýlu 38,7m, šířka 14,7m, ponor 5,9m. V lodním stavitelství se kolem roku 1675 objevil zcela nový typ plachetní lodě vhodný pro dálkové plavby. Tou byla g a l e o n a . Tato loď svými plavebními schopnostmi poměrně rychle nahradila dosud takto používanou k a r a k u (tj. loď o délce 30-40 m charakteristickou zejména dvěma vysokými nástavbami/kastely na přídi i zádi, která měla až čtyři paluby). Galeonu odvodil roku 1570 od karaky anglický mořeplavec ve službách anglické koruny John Hawkins. Jelikož přední vysoký kastel karaky vedl při bočním větru ke snášení lodě na závětrnou stranu, tak vysoký kastel odstranil a nahradil jej podstatně nižším nástavbovým útvarem a ten také posunul oproti karace dále od předního vazu. Tento útvar se ukázal jako prospěšný. Za větru vytvářel vertikální tlak na příď lodě a tím ji směrově stabilizoval. A z galeony se, samozřejmě během dílčího vývoje, stal takový typ plachetní lodě, ze kterého se vycházelo v lodním stavitelství dalších 250 let. Nic zásadně nového v konstrukci plachetních lodí totiž za tu dobu nevzniklo. Rostla spíše jen velikost lodí. Hlavními rysy galeony byly tři stěžně, masivní záďová nástavba (kastel na zádi), přední nízká nástavba na úrovni předního stěžně a trup hruškovitého průřezu, který se nad vodoryskou výrazně skláněl dovnitř. To umožnilo zvýšit dělovou výzbroj. Nahoře velmi zúžený trup také velmi znesnadňoval nepřítelovu abordáž. Galeony ovšem měly také určité nedostatky. Malá délka kýlu v poměru k celkové délce vedla ke značnému kymácení lodi v těžkých povětrnostních podmínkách, nicméně měla jinak dobré plavební schopnosti. Díky svým tvarům, které byly plavebně výhodnější, byla i rychlejší než tehdejší plavidla se širokými trupy. Zde je možná dobré se zmínit i o tom, že španělské galeony jejich námořního vojska nazývaném Armada byly větší a méně obratné, kdežto anglické menší a svižnější. To se odráželo i v rozdílné doktríně při vedení námořních bojů. Angličané považovali přesnou dělostřelbu za klíč k vítězství. Španělé pak uplatňovali vypálení jen jediné hromadné salvy těsně před vpádem na nepřátelskou palubu. Angličané si udržovali naopak od nepřítele odstup a nepřetržitě jej ostřelovali. Jejich střelba měla také vyšší kadenci. Měli čtyřkolé lafety pod jednotlivými děly, což byla výhoda nad soupeřem, kterému nabití děl trvalo déle. Anglická doktrína také nakonec vedla k vítězství nad loďmi španělské Armady. Přibral jsem si pro své pátrání jako berličku na pomoc i datovaná výtvarná díla malířů či kartografů, která zobrazují tehdejší Nový Amsterdam a doufal, že se na jejich dílech nějaká ta loď, odpovídající době malby, objeví. Myslím, že zejména dvojjazyčná holandsko/anglická rytina v příloze, která se přímo týče přeměny nizozemského Nového Amsterodamu v anglický Nový York, může detailně zobrazenými loděmi a datováním snad potvrzovat můj pouze osobní závěr: Do Nového Amsterdamu vnikly čtyři válečné anglické lodě, nazývané později fregaty (co do vojenského pojetí), ale byla to (obecně) plavidla v provedení lehčích ozbrojených galeon.
