Legendou zde není chápána nějaká pověst, ale spíše jakési nepřímé vysvětlení, proč právě toto jméno bylo pro loď vybráno. Nejprimitivněší, nabobskou legendou je nazvat loď podle jména majitele (když na to mám…) Není v tom za mák poezie či něčeho, co by osvětlovalo funkci lodi, její tvary a vůbec nějaké podobenství , které by tvořilo příběh.
Přiznávám se, že k napsání tohoto článku mě přivedla náklonnost k dílu velkého, a tak nejen ruského, romantika Alexandra Grina. Jeho povídky i další texty jsou psány zvláštním způsobem romantickým jazykem, který zaujme. Grinovy povídky a romány jsou situovány převážně do oblasti Černého moře a jeho pobřeží a s mořeplavbou jsou neoddělitelně svázány.
Nejznámější, u naší veřejnosti díky zfilmování a divadelnímu zpracování bří Formanů je Grinova pohádka (feerie) „Nachové plachty“. Příběh jakési přímořské Popelky, která, pilná, skromná leč chudá čeká, že pro ni připluje její vysněný na lodi s nachovými plachtami. Jméno té dívky je“Assol“. Tak jsem také nazval i oplachtil svojí první RC lodičku – hle, legenda ke jménu lodě je na světě!
Od stejného spisovatele mne zaujal v povídce Zlatý řetěz. text o rozmarném bukanýrovi, který s sebou bral básníka,aby mu zvěčnil jeho činy a eskapády a jistě jej po cestě i bavil. Než bukanýra zvrhlého nakonec v piráta později pověsili, nechal vykovat zlatý kotevní řetěz. Ten byl mnohem později náhodou vyloven z moře a na jednom jeho článku se dochoval nápis „6. dubna l777, z vůle Jeronýma Piróna“. Hle další legenda ke jménu mé druhé RC lodi, dvojstěžňového škuneru, který jsem nazval „Zlatý řetěz“ (Golden Chain).
Ještě před úrazem, který mi zřejmě znemožní stavbu další lodi, měla to být brigantina, jsem rovněž u Grina nalezl jméno pro takovou loď. Jméno, které legendu vůbec nepotřebuje, protože je samo poezií krásy: „Běžící po vlnách“. Inu trocha poezie nikoho nezabije, jen ta loď k tomu jménu by měla být opravdu krásná a rozhodně plachetní.
Na předchozí se plně vztahuje latinské NOMEN OMEN, což značí, že jméno naznačuje obsah.