V hluboké totalitě byli řadoví výkonní pracovníci mezinárodní kamionové dopravy ČSAD jediní snad ze všech oborů, kteří měli možnost místo spanilých jízd pánů ředitelů oblepených politickými funkcemi, vyjíždět na měsíční i delší pracovní stáže do zahraničí ke smluvním speditérům a zde přímo řídit svými pokyny osádky československých kamionů ve své oblasti v úseku od vykládky ke zpětné nakládce. Ředitel našeho podniku nebyl stejný jako řada jiných ředitelů krajských podniků ČSAD, kteří (když nemohli vyjet sami) tak tam nepustili ze závisti ani svoje lidi. Ten náš nám nebránil v možnosti vycestovat za prací a cennými zkušenostmi včetně jazykových. Nemůžeme Vám, bývalý řediteli Řeháku, já ani moji bývalí spolupracovníci, být za to dost vděčni.
Vzpomínám na svoji první stáž, kdy jsem se ocitl na letišti v Amsterodamu a musil jsem v tom mraveništi vyhledat své zavazadlo na správném rondelu a dostat se na vlak do Rotterdamu. Tam mne již čekal vedoucí naší delegatury, který mne po večeři v rodině zavezl do služebního bytu, kde jsem do rána osiřel.
Sedíte sám v bytě, nevíte kde, jste nervově unavený a hodil by se tak lok z placatky. Jenomže jsem si z domova vzal kdeco, ale zklidňovač ne. Tak jsem začal po bytě šmejdit, jestli tam náhodou nějaký stážista, co zde byl přede mnou, něco takového nenechal. Ajta, našel jsem tam zasutý demižon. Na dně bylo nepatrně nějaké tekutiny. Čichl jsem, a když jsem usoudil, že by to mohlo být něco pitelného, byť vyčpělého, napil se a byl jsem lapen zvláštní vůní a chutí. Hned druhý den na cestě z práce jsem koupil stejný demižon, ale plný. Tak tak vypadalo moje první, byť dojížďácky nedůstojné seznámení s vínem Sherry. Během stáže jsem zakrátko zjistil, že si sherry nezískalo oblibu jen u mne, ale i v širší holandské populaci. V tamních novinách, tak jako v našem tehdejším Rudém Právu, byla Černá kronika, byla tam obdobná pravidelná rubrika, jenže s názvem Sherry problem. Zde redakce zveřejňovala, co někdo a většinou to byly ženy (ty totiž nemusily ve většině pracovat, muž je uživil a tak se doma nudily) pod vlivem tohoto podmanivého nápoje vyvedly…
Název vína vznikl tím, že v historii Angličané zkomolili jméno oblasti Jerez, kde se takové víno pěstuje a dále zpracovává, na jméno sherry. V této oblasti byla totiž usazena (a žije dosud v potomcích) komunita anglických katolických uprchlíků, kteří se zdejšímu vínu věnovali, zejména v obchodu. Udává se, že velkou zásluhu na oblibě sherry v Anglii má sám Sir Francis Drake, korzár a též anglický admirál. Ten v r.1587 přepadl Cádiz a ukořistil zde lodě s ohromným nákladem zdejšího vína a to pochopitelně dovezl do své domoviny. Při tehdejších delší dobu trvajících plavbách se vyvinula ochrana sherry vína před znehodnocením tím, že se do něj začala přidávat vinná pálenka. Rozsáhlé podrobnosti, velice zajímavé a nejen o sherry, může zvědavý čtenář najít na stránce CK Mundo.
U nás se dříve prodávalo (a snad ještě někde prodává) sherry jedné ze tří špičkových značek, sherry fy Osborne. Dnes si dovozci spíše myslí, že si vystačíme se značkami levnějšími.
Moji běžní, až někde uslyšíte slovo šery, tak si to prosím již nepleťte s třešňovým likérem. Ten se vyslovuje skoro stejně, ale píše se to Cherry (třešeň).