Při prohlížení a třídění rodinných fotografií za účelem jejich naskenování jsem přišel na poklad! Jedná se sice jen o dvě fotografie, ale na nich je zvláštní (mně tenkrát patřící) p l a c h e t n í l o d i č k a ! Já ji ale bohužel nepostavil, v té době jako klučina jsem měl akoráde tak na přitesávaní polínek. Musil jsem ji tedy od někoho dostat v Polici/Metují, mém rodišti.
I tak mají pro mě tyto obrázky velkou osobní cenu, protože se z dětství na scénu na nich obsaženou velmi dobře pamatuji, dokonce se mně vybavuje i tehdejší pocit, jak držím prsty vršek stěžně. Tato loďka také, pravděpodobně, krom různých knih z mládí, založila i mé modelářské vyznání : „Jednou plachta, vždycky plachta !“ I na mé webce jsem se mnohem později přikryl autorským modelářským jménem Strýček Plachta. Tím, že jsem na obrázcích zároveň já, jsou oba obrázky nakonec i mým věrohodným „časoprostorovým“ obrazovým dokumentem.
Sám objev jsou pouhé dva malé obrázky, přímé kopie starého negativu 6 x 6. Bylo tedy nutno využít skenování, abych vám mohl loďku z obrázků představit ve větším rozlišení. Naději ve skener jsem založil na tom, že pod lupou byly na původních obrázcích znatelně vidět drobnější detaily. Technika dneška skutečně dost uspěla, nicméně neumí dělat zázraky. Tak vám v příloze představíme výsledek, který snad není až tak špatný.
Něco o snímku a loďce: záběr pořídil nepochybně můj děda, Čeněk Vanžura, skvělý člověk a všestranný fotograf, lidový umělec a písmák. Oba záběry jsou z jedné akce, kdy jako klučina spolu s dvěma přihlížejícími vrstevníčky spouštím v Polici n/M lodičku z máchadla na vodu potoka. Loďka byla ale bočně zcela nestabilní, neměla žádné kýlové protizávaží. Je to vidět i na trupu, který je velice málo ponořen. Co se pamatuji, byl to můj jediný pokus dát tuto loďku na vodu. Neměl jsem tenkrát ani znalosti ani zručnost, abych nebohý stav stability nějak napravil, tak jsem s loďkou dál neprováděl nic, co by mohlo loď uschopnit k plavbě. Také mi z paměti zcela zmizel její pozdější osud, asi vzala za své v tehdejším běhu dobových a rodinných událostí – stěhování atd.
Sama loď je svým oplachtěním rarita. Je jednostěžňová a má dvě příčně ráhnové plachty. Větší dolejší má ráhno i vespod. Nyní váhám, jak tu loď zařadit: jednostěžňová briga? To mi připadá jako nonsens, budu ji raději dál nazývat loďkou. Hrubým odhadem je trup dlouhý tak 50 – 60 cm, má delší ostrou příď s krátkým čelenem, tvar kormy je zřejmě tupý, trup má vpředu zvýšený bort. Sám trup byl asi plaňkovaný. Ten kdo loďku stavěl byl nepochybně zručný a měl asi dost fantazie i nějaké ponětí (možná svérázné) o lodích, plachtoví , takeláži apod.
Loďka má modelářsky „zabydlenou“ palubu vpředu i na zádi. Vpředu by mohl být otěžový naviják, o čemž svědčí otěže odtud vedoucí k ráhnům a od nich dále do kormové části. Samotný stěžeň je vztyčen ze středové kajutní nástavby, která je zaoblená a je patrová. Jednotlivé podrobnosti ale nelze vždy jednoznačně určit. Lze rozpoznat , že loď měla proveden stojan s kormidelním kolem a na zádi ještě kotevní rumpál. Lepší oči syna tvrdí, že lze rozpoznat i samu kotvu. Stěhy jsou vedeny z kratinkého čelenu jednak k vrcholu stěžně a také do úrovně strážního koše. Od koše jsou vedeny krátké husté výztuhy k vrcholu stěžně. Od zádi je veden šplhací lanový žebříček (již tenkrát trochu pocuchaný) do strážního koše. Koš je umístěn ve spodním „výstřihu“ horní plachty.Dále pak jsou ze zádi vedeny také stěhy k hornímu ráhnu a ke koši. I tak je zřejmé, že stavitel si pohrál i s detaily.
Dnes se také tak trochu zamýšlím nad základním záměrem jejího tvůrce. Tedy, zda loďka měla být jen neplovoucí, protože tenkrát RC ovládání modelů neexistovalo, pro což mluví i velké množství propracovaných detailů. Naproti tomu pro plovoucí verzi hovoří použití výhradně ráhnových plachet. Ty by umožnily, aby loďka byla (tenkrát neřízena) schopna přeplout s rovným kormidlem vodní plochu s větrem v zádech. Aby tomu tak mohlo být, schází mi na ni ale přední kosatka, která by ji, zejména v případě změny směru větru, natočila zpět do kurzu. Tak nevím, třeba tam byla a někam zmizela…
Teď bych snad ještě dodal, že v nadpisu uvedených více než 70 let stáří modelu je určitě podhodnoceno. Tedy minimálně o dobu existence modelu v době, kdy jsem ho ještě nevlastnil. Mnou udané stáří v nadpisu se totiž vztahuje jen k době pořízení snímků a ta je odvozena z mého tehdejšího věku.
Ještě bych si dovolil zcela mimo program nadhodit svůj nápad : Snad by bylo možno i v „diluviu“ lodního modelářství, aby neřízený model plaval cik cak, všeobecně směrem po větru a byl při tom poháněn vratiplachtou. Ta však přenáší tlak větru mimo podélnou osu trupu, čímž vychyluje směr plavby lodi na určitou stranu. To se u lodí obecně kompenzuje kontra výchylkou kormidla. U RC modelů je to jednoduché, ale zde by bylo nutno kormidlo rovněž „rozpohybovat“. Domnívám se, že tak může činit sám vratipeň a z něho vedená otěž připevněná ke konci „kliky“ kormidla směřující od osy kormidla vzad. Takto to zní jednoduše, ale asi by s tím bylo dost laborování co se týče stanovení optimální výchylky vratiplachty, případně trimování otěží na vratipni pro takové laborování, stanovení velikosti kormidla, stanovení rozměru vyložení kormidelní kliky, její dorazy a apod. Takže se zdá , že by toho bylo nutno řešit příliš mnoho a najednou. Promiňte, ale nedalo mi to, musil jsem se trochu modelářsky vykecat. Nápad jsem pojal jako pamětník na začátky RC ovládání, kdy se dal ovládat jen jeden prvek (samozřejmě kormidlo) a navíc jen bang-bang. Délku otěže a tedy max. výchylku vratiplachty bylo tehdy nutno pevně nastavit na zemi. I tak ty lodičky, již RC řízeny, jezdily docela pěkně…
