Tento článek navazuje na předchozí zde již editované téma o německých menších hladinových a ponorných útočných prostředcích. Jako cíl si stanovuji opět spojení slovních informací s obrázky takových prostředků. Podrobné informace o nich byly již sepsány odborně zdatnými zpracovateli, takže já do textu dále zahrnuji jen to, co připojenou obrazovou přílohu musí alespoň základně a případně i historicky vysvětlit, aby byla srozumitelná.
Všechny mnou dříve popsané prostředky a čluny Německa byly, s výjimkou Schnellbootů, jen prostředky nacistického státu nacházejícího se v obraně a to nejen území jím okupovaných, ale jistě i v obraně své samotné existence. Spojenci žádné podobné prostředky, jako byly německé K-Verbandy, nepotřebovali, jelikož byli poslední dva roky útočníky a zřejmě i budoucími vítězi.
Tento článek je tedy zaměřen i na to, že Britanie, jako nejbližší západní a silný nepřítel nacistického Německa potřebovala sama najít obranu mj. i proti německým rychlým útočným člunům Schnellbootům. Ty ohrožovaly britské válečné pobřežní operace i pobřežní základny a svými nájezdy zasahovaly i do hloubi velkých anglických řek. Činnost S-bootů spočívala nejen v jejich úloze „torpédovky“ a síle jejich palubních zbraní, ale i v jejich rychlosti hojně využívané při kladení min v cílové oblasti, odkud pak mohly rychle zmizet (jeden z obrázků přílohy, který ukazuje model S-bootu, jsem tedy zařadil proto, že jsou dobře vidět miny připravené na jeho zádi. )
Německé S-booty, později vžité u spojenců pod názvem E-boats (překlad zkratky: nepřítelův člun) v průběhu svého vývoje, hlavně koncem války,stále posilovaly i svoji protiletadlovou výzbroj. Německá Luftwaffe totiž již značně zeslábla a naopak spojenecké letecké síly stále sílily, pomalu si mohly dovolit i na e-boaty pořádat div ne hon…
Britské a další spojenecké čluny a prostředky
Britská Admiralita, jako představitel tehdejší světové námořní velmoci, po dlouhou dobu dávala přednost stavbám velkých válečných lodí, aby pak Royal Navy (RN) později seznala, že nemá dost malých ozbrojených lodí (korvet) k doprovodům nesmírně důležitých transatlantických zásobovacích konvojů. A že nemá ani pobřežní rychlé čluny, které by kromě základní vhodnosti k bojům na hladině byly i rovnocenným soupeřem e-boatů. To nejen v přímých potyčkách zbraněmi, ale i v rychlosti, která představuje rovněž důležitou zbraň. Mravenečkové prostě tenkrát chyběli…
Teprve v polovině 30. let bylo rozhodnuto pořídit pro RN několik rychlých člunů fy Vosper s výtlakem kolem 40 tun, 2x torpédomet 533 mm, 20 mm kanon Oerlikon a kulomety, trup dřevěný, délka cca 20 m. Čluny této firmy provozovala ve větší míře i US Navy, zejména v Pacifiku. Šlo ale o čluny vyráběné podle Vosperů americkými firmami. Z nich jedna vyráběla přímo původní Vospery. Později se tyto čluny US Navy začaly v rámci připravované invaze objevovat i na evropských vodách a byly označovány jako čluny PT, což je zkratka slov patrol-torpedo.
(Zdroje uvádějí, že jednomu z PT člunů v Pacifiku velel budoucí americký prezident JF Kennedy , když jeho člun v r. 1943 taranoval japonský torpédoborec. Osádka přežila, ale dlouho strádala, než byla zachráněna. Na jiném tomto člunu v.r.1942 upláchl před Japonci z filipinského ostrova Corregidor sám americký generál Mac Arthur.)
V r. 1939 vstoupila na trh člunů britská fa Fairmile, která se nakonec stala největším dodavatelem člunů v Britanii. Ta začala vyrábět větší čluny s délkou 33,5 m, které koncem postupného vývoje měly výtlak i více jak 100 t. Zásadním přínosem byl i způsob jejich výroby formou dodávaných prefabrikátů, takže sama loděnice je již jen „sestavovala“. První typy člunů byly tři A, B a C. Byly to dělové čluny, ale jejich rychlost atd. ještě nepředstavovala vážného soupeře pro německé e-boaty. Rozhodně ale nešlo o principielně špatné lodě. Firma jich vyrobila přes 700 ks a sloužily jako dělové, protiponorkové, záchranné nebo plnily i úlohu minolovek. Mám z obrázků pouhou domněnku, že tyto lodě snad nesly na trupu ML.
Pak přišla Fairmile s převratnou konstrukcí, typem D! Základem byla zcela nová revoluční konstrukce tvaru trupu, která umožnila zvýšení rychlosti, stability i ve velkých rychlostech, ochranu před vodní tříští i montáž 4 hnacích silných motorů Packard. Délka těchto člunů byla zhruba stejná jako u předchozích modelů firmy. Opět i zde probíhala prefabrikace. Bylo vyrobeno téměř 230 ks těchto, tentokráte již přímých a rovnocenných soupeřů e-boatů. I když v něčem byly lepší e-boaty a něčem zase britské „ D-boaty“. Bylo to dáno rozdílnými požadavky konstrukčního zadání, kdy Němci preferovali jako hlavní výzbroj torpéda, Britové kladli důraz spíše na velkorážové kanony. Pozdější vývoj války také ukázal na slabou protiletadlovou výzbroj e-bootů, klady MTB člunů kromě kanónů zvyšovalo jejich časté vybavení palubním radarem apod.
Typ D byl vhodný i pro další funkce než byly vyrobené základní verze: MGB (dělový), MTB (torpedový) a ASRL (záchranný). Základní schopnosti typu D k dodatečným úpravám bylo využíváno k další specializací výstroje a výzbroje (poznámka: zkratka ASR představuje kdekoliv dále v textu či v obrázcích slova Air Sea Rescue – tedy letecká námořní záchrana)
Záchranné čluny určené pro záchranu a vyzvednutí jednotlivých pilotů či osádek bombardérů z moře během i koncem války, zejména z prostoru Kanálu, kam se zřítili, doplňovaly ještě obojživelné létající čluny Walrus a Sea Otter. Na mořích a oceánech pak velké dvojmotorové obojživelné Cataliny a Sunderlandy, pro které to ovšem znamenalo tak trochu „vedlejší pracovní poměr“, jejich hlavní úkol byl jiný. Všechny tyto létající čluny jsou i na obrázcích přílohy.
Snažil jsem se dále něco dozvědět o britských či jiných zejména na Kanále nasazených spojeneckých člunech menších než čluny popisované v předchozím. Jenom díky mému adminovi a jeho snaze byl určen alespoň jeden z nich, typ 200, třída Seaplane Tender (ST) o délce cca 13 m.
Měl trup s dřevěnou obšívkou, dva motory a rychlost 29 uzlů. Je v příloze ta maličká hezoučká lodička schopná nejen mořské plavby, ale i účinných ASR i jiných akcí.
Pokud se týče toho nejmenšího člunu u nosu Sunderlandu, jedná se, pravděpodobně, o obslužný člun Tender MkII o délce cca 8,5 m.
Některé, zejména menší čluny spojenců byly vybaveny pro zvláštní účely, převládaly protipožární verze. Ty na bocích trupu velkými písmeny označeny slovem FIRE, ale existovaly i značené čluny policejní – POLICE.
