Budu asi měnit na své plachetnici Assol mou vinou nepovedenou vratiplachtu za jinou. Ta dosavadní mi ale přinesla první kontakt s náhodně vybranou tiskárnou, se kterou dnes spolupracuji i na vlajkách. Tehdy jsem sem přišel jen s dotazem, zda by mi vytiskli na danou látku již ušité plachty (100% syntetická „šusťákovina“- podle prodavačky) ČERNOU SILUETU KOTVY. Setkal jsem se tam se vstřícnou ochotou mi vyhovět, ale věc měla zajímavá úskalí. Bylo mi sděleno, že na tuto konkrétní látku nejde kvůli struktuře tisknout běžnou technikou. Jako jediná, ale v možnostech vyjádření omezující technika, se nabízel a ještě nejistě, termotisk. Ten spočívá, jak jsem pochopil, ve vyřezání požadované siluety počítačově na speciální materiál. Tento je pak „výstřižkem“ zvolené siluety. Pak je třeba tuto „placku“ položit na látku (plachtu) na požadované místo a strčit ji pod topný „lis“. Ten ji nataví tak, že se k podložené látce po celé ploše „připeče“. Bylo v tom ale to zákonité „ouha“: Nebylo jasné, zda moje látka, kterou jsem pracně sehnal v historické rudohnědé barvě, vyhoví základní podmínce: tedy že nejmenší teplota pro uskutečnění termotisku je totiž 140°C. U mé syntetiky tak vyvstaly opodstatněné obavy, zda takovou teplotu snese tak, aby se tavil jen výstřižek a nikoliv také sama látky plachty. Byla nutná zkouška, dodal jsem pro ni kus stejné látky a naštěstí se věc únosně a na hraně možnosti povedla. (Měl jsem i štěstí, že v tiskárně právě nastoupila paní, která dříve v rámci firmy pracovala právě s termotiskem, a bylo také dobrou náhodou, že měla za manžela modeláře a tak pochopení i pro mne.)
Když už jsem se takto rozepsal o historii, tak ji dokončím: Vykreslím i situaci, jak jsem se dostal k VLAJKÁM, kterými se dnes zabývám. Při mých návštěvách kvůli potisku vratiplachty byla účastna ještě druhá paní a já jsem tehdy oběma nadhodil otázku moji další modelářské potřeby: vytisknutí vlajek pro mé lodi. Měl jsem opět štěstí: Ta druhá paní, neméně ochotná (i proto, že se občas plaví s přáteli po móři) totiž pracuje u fy na zcela jiné technice potisku látek. Připustila, že tato by se na vlajky mohl hodit. Na jedné straně však byly možnosti toho tisku a na druhé straně můj požadavek na použití pouze 100 % syntetiky a dosažení vlajnosti výsledné vlajky. Začaly zkoušky x druhů látek, které jsem ke zkouškám postupně dodával, až byla jedna vybrána. S vlajkami jsem byl spokojen a vystrojil jsem jimi své lodi. A jen tak jsem jich pár zaslal známým kolegům modelářům. Jeden z nich, špičkový soutěžní modelář, mi zaslanou vlajku nejen pochválil, ale hodnotil ji jako schopnou obstát i v nejnáročnější kategorii neplovoucích maket. Až potud jsem se mohl domnívat, že mi jen tak říkajíc „mazal med kolem huby“. Ale věc pro něj neskončila, za čas u mne objednal vlajky pro svoji flotilu a ještě nějakou pro kamaráda. A tak se ze mě stal takto nechtěně „kramář“ s vlajkami. Přiznávám se, že mi dnes tato činnost vyplňuje po úrazu s trvalými následky část mého času a udržuje psychiku, takže toho nelituji. Přicházím do kontaktu s různými modeláři a před některými hluboce smekám nad jejich znalostmi. Sám se tak i hodně dozvím, a co nevím a není mi postoupeno, musím hledat a to je krásná zábava a práce.
Ale dost historie. Pro tu novou plachtu jsem hledal nějaký vhodný symbol, který bych si nechal termotiskem na ni provést . Tak jsem strávil pro mne plodné odpoledne (místo nářků: tu mě bolí, tu mě píchá…), kdy jsem nejrůznější symboly vyhledával. Bohužel termotisk má své zákonitosti a tedy omezení. Pokud bych chtěl potisk dokonce zrcadlově oboustranný, pak omezení jsou ještě větší, zejména kvůli přesnému ustavení obou potisků proti sobě. U nesymetrických to přináší i potřebu vyříznout zrcadlový protikus. (nesnáším totiž esteticky nepřijatelné potisky jedné a druhé strany vzájemně posunuté. Plachty jsou většinou zčásti průhledné, takže pohled na takovou plachtu je tristní.) Musil jsem se tedy ve výběru velmi a velmi uskrovnit. A to s velkým smutkem, protože ty vynechané siluety byly nejkrásnější, ale bohužel byly i nejčlenitější Přirovnal bych toto nutné omezení k tomu, že je bez problému možno touto technikou tisku vytisknout kouli, ale obtížné až neschůdné je vytisknout ježka stočeného do klubíčka. Zkuste vystříhávat jednotlivé bodliny a navíc pak zajistěte, aby si to pod lis plně lehlo bez problémů, o potřebě přesného ustavení protikusu ani nemluvě. Velkým omezením také je, že tisk může být pouze jednobarevný, i když ne nutně černý.
Takže tento výběr toto značné omezení bohužel respektuje. Stejně nemohu říci, že všechny z vybraných siluet jsou také realizovatelné. Nějaký symbol si z toho ale asi vyberu; poslední slovo k reálnosti jeho tisku ale bude mít stejně tiskárna. Třeba budu musit sáhnout k potištění plachty jen z jedné strany. To je volná možnost, protože nestavím makety. Předepsané úřední označení skutečných lodí a nutnost je přenést i na model u mne také nepřipadá v úvahu. (Kráva s velkou registrační plackou na uchu je přeci už na pohled velmi podivné zvíře, ne?)
Je spravedlivé ovšem podotknout, že za všemi vpředu uvedenými problémy stojí jen a pouze mnou vybraný syntetický materiál. Lze předpokládat, že u bavlny, příp. jiných, dokonce i syntetických, materiálů by takový problém nenastal a mohlo by se vesele tisknout i členitě a, co důležitějšího, i vícebarevně. A tak by symboly mohly na plachtách krásně ožít. A vlastně přestat být pouhými siluetami.
Bylo mi ale stejně líto nechat si ten kousek mojí snahy jen pro sebe, tak vám výsledky mého pátrání předkládám v příloze. Myslím, že poučné pro nezainteresované je zejména to, jak jednoduše se dají vystihnout hlavní obrysy symbolu, aby jednoduchá a jednobarevná silueta rázem divákovi řekla, o co jde. A také jste zdarma, jen za trpělivost, prodělali kratičký kurs termotisku a k tomu návdavkem i příběh šťastných náhod. Ale pozor: náhoda přeje připraveným a také: kdo se ptá, musí vědět. Howgh.
