Korvety se v počátcích bitvy o Atlantik zasloužily o záchranu řady námořníků z lodí, které se staly obětí nacistických ponorek. Jako ofenzivní zbraň proti ponorkám ale nemohly sloužit. Byly malé, málo vyzbrojené a jejich rychlost s bídou překračovala rychlost samotného konvoje.
Musila přijít na scénu nová a účinná zbraň, a tou se stala Fregata. Fregaty byly původně označovány jako „dvoušroubové korvety“, jistě i proto, že konstrukce jejich pohonu byla z korvet zdvojeně odvozena. Nové fregaty byly zařazeny do třídy River, kterou zkonstruovala britská loděnice a byly stavěny od r. 1941 dokonce až do r. 1947 nejen loděnicemi v Británii, ale i v Kanadě a Austrálii. Celkem jich bylo dokončeno 151, z toho v Kanadě 60. V Británii vyrobené fregaty nesly jména řek (v angl. řeka =river), zatímco ty vyrobené v Kanadě nesly jména měst. Přesto byla třída pojmenována jednotně, River.
Velká většina těchto lodí patřila námořnictvu Británie a Kanady. Menší množství získaly Austrálie, Jižní Afrika, USA a 6 ks de Gaullovi Svobodní Francouzi.
Tyto fregaty se záhy osvědčily jako velmi efektivní v boji proti nacistickým ponorkám, které napadaly houfně konvoje, které Atlantikem převážely životně důležité suroviny apod. do ohrožené Velké Británie. Většina těchto lodí nesla na trupu velké písmeno K s číslem konkrétní lodi, jen USA samozřejmě jako supervelmoc je označovala jinak, čímž hrdost Amíků byla zachována. Že si USA potrpí na cokoliv z jejich krátké historie svědčí i název fregaty Natchez pojmenované podle jejich plachetní vojenské šalupy z r. 1827.
Fregaty měly délku 91,9 m, standardní výtlak 1440 t, poháněly je dva lodní šrouby od dvou parních strojů zásobovaných od dvou kotlů. Jejich rychlost byla 19-21 uzlů, tedy v přepočtu max. 39 km/h. Posádku tvořilo 10 důstojníků a 135 námořníků.
Během 2 .svět. války fregaty této třídy potopily či se podílely na potopení 12 německých ponorek, z toho jedna kanadská fregata HMCS Swansea (K328) se podílela na potopení čtyřech.
Zbylé fregaty si po válce postupně od původních provozovatelů pořídila řada menších přímořských států. Zajímavé je, že jednu z nich si pořídil i řecký rejdař Aristoteles Onassis, který ji nechal přestavět na svou super jachtu Christina O.
Zachovala se jen jediná původní fregata River třídy. Je v muzeu a je jí australská HMAS Diamantina (K377) na obrázcích je to ta, co má na zádi velký znatelně bílý plátěný přístřešek).
Nicméně se nepodařilo uchránit před sešrotováním fregatu HMS Windrush (K370), která bojovala jako La Decouverte ve 2. sv. válce ve vojsku Svobodných Francouzů gen. de Gaulla. Ta ztroskotala na pobřeží Francie. Vrak je na obrázcích přílohy. Pro potřeby historie se ji ale nepodařilo zrestaurovat a ani zabránit jejímu barbarskému sešrotování. Přitom její stav asi nebyl tak dalece beznadějný, aby se její z restaurování jevilo jako nemožné. Obzvláště když vrak ještě existoval v r. 2002, kdy poměry v Evropě byly již ekonomicky silné.
——————————————————————————————————————–
Jelikož tyto fregaty byly vlastně jedna jako druhá takže v článku nebylo moc co dodat, řekl jsem si, že se sám poučím a s vámi se podělím i o informace, jak vlastně vypadala specializovaná protiponorková výzbroj, kterou fregaty nesly:
Hedgehog: byl salvový vrhač hlubinných pum nazývaný „ježek“, ten na obrázcích poznáte snadno, opravdu se ježí. Fregaty nesly jeden.
Skluzavky: po těch sklouzávaly/valily se- hlubinné bomby ve tvaru válce z palubní zádi lodi. Probíhalo to za plné plavby. Skluzavka, jakási vodící „klec“, byla stavěna na využití principu „nakloněné roviny“. Fregaty nesly dvě takové souběžné skluzavky.
Vrhače hlubinných bomb. Ty poznáte na obrázcích v několika provedeních, které ale nemusí zobrazovat právě ty z fregat. Vrhače ze svého účkového korýtka prudce vymršťovaly hlubinné bomby dále od lodi do míst předpokládané pozice ponořené ponorky.
Dělo: Zalíbil se mi obrázek dvojhlavňového kanonu s dvojčlennou obsluhou. Nicméně si jen velice opatrně připouštím naději, že to kanonové dvojče by mohlo být dělo ráže 102 mm. Ta nesla fregata dvě. To, co vyčuhuje na obrázku vpravo by mohl být, jen podle tvaru krycí kupole, kanon 77 mm, který měly jen jeden. O menších rážích děl ve výzbroji se nezmiňuji, ale celkem každá fregata nesla 13 kusů kanonů různé ráže.
Britský kanon Pom-pom jsem do přílohy volně 2x přidal naprosto bez jeho příslušnosti k fregatám, jen jako příspěvek k té předchozí „sbírce“ protiponorkových a protiletadlových zbraní druhé svět. války. I jako moji vzpomínku na známý válečný film „Kruté moře“, který vznikl podle úspěšné knihy Nicholase Monsarrata a ve kterém jsem jako mladší uslyšel jeho charakteristický „šicí“ zvuk a viděl, když to „pral“ do věže částečně vynořené nazi-ponorky. Kniha vyšla u nás ve vydavatelství Naše vojsko 1989 v edici Máj.
