AKTUALIZOVÁNO: Ovlajkování Bismarcka, nacistické bitevní lodě z 2. světové války – květen 1941 (asi tak).

Bismarck spolu se svojí sesterskou lodí Tirpitz byly největší bitevní lodě nejen nacistického Německa. Byly stavěny v době, kdy již role bitevních lodí začala uvadat.

 Zřejmě nejvíce z vlivných si to v té době již uvědomoval japonský admirál Isoroku Jamamoto. Ten to také byl, kdo vahou své funkce a osobní popularity prosadil zvýšenou výstavbu letadlových lodí a rozvoj palubního letectva, jako budoucí nové a účinnější zbraně v námořních konfliktech. Nicméně jak v Japonsku, tak i v Německu, ale i v dalších námořních velmocech měly stále silný vliv konzervativní tendence a tak výstavba bitevních lodí stále pokračovala. V Německu to byl sám Hitler, který volil a prosazoval tyto pompézní odznaky síly a mohutnosti. Anglie může být jeho zaslepenosti vděčná, když až do samotné zkázy Bismarcku vůbec nehoroval pro Dönitzem požadovanou přednostní masivní výrobu ponorek. Anglie tím velmi získávala, když tehdejší stavy a tedy i úspěchy nepřátelských ponorek nebyly až tak velké, aby mohly vážně ohrozit zásobování Anglie a dodávky pro tehdejší Sovětský svaz konvoji z Kanady a ze Spojených států.

V květnu 1941 vyrazil Bismarck ze svého Spojenci pozorně sledovaného kotviště a opustil zde svoji roli silné, ale do té doby jen pasivní hrozby konvojům. Cílem jeho mise bylo vyplutí na Atlantik právě do tras konvojů s cílem je ničit. Provázel jej těžký křižník Prinz Eugen, když předtím pro jeho doprovod uvažované bitevní křižníky měly problémy. Vyplutí obou lodí v rámci operace Rheinübung bylo ale se Spojenci sympatizujícími stranami (i přes velké utajení) zpozorováno a tak prozrazeno. Anglie stačila včas vypravit směrem k trasám konvojů a tedy k očekávanému působení Bismarcku své těžké bitevní lodě. Průběh s tím spojených válečných akcí je čtenáři jistě dobře znám, takže jej vynechávám.

Šířeji uvažováno, byla celá operace z německé strany jakýmsi historickým i když nevyhlášeným hodnocením účinnosti ponorek proti bitevním lodím v boji proti konvojům.

Je také historickým paradoxem, že celou zkázu obrovské obrněné lodě Bismarck nevratně nastartoval pomalý a minimálně zčásti plátěný dvouplošník plný výztužných drátů, když se jeho odvážný pilot náhodou a v jistě husté protiletecké palbě trefil torpédem právě do nejzranitelnější a přitom nejdůležitější podvodní části lodě – kormidla. Tak jenom potvrdil budoucí a rozhodující úlohu letectva v boji proti námořním cílům. Nabízí se zajímavá historická ilustrace stoupající úlohy letectva: zatímco Bismarcka „jen načal“ jediný Swordfish (byť nepochybně šťastným zásahem) a teprve válečné lodi ji poslaly svými děly ke dnu, o čtyři roky později se letectvo obešlo bez lodních kanónů a poslalo superbitevník Jamato ke dnu suverénně již zcela samo.

V průběhu atlantické „války o bezpečnost konvojů“ to pak byly právě eskortní letadlové lodě, poměrně malá plavidla (proti velkým letadlovým lodím) a s malým počtem palubních letadel, které měly rozhodující podíl na „zahnání německých ponorek úprkem pod vodu“. To pak umožnilo (kvůli jejich malé rychlosti pod vodou i nutnosti se po čase vynořit k nabití baterií) detekci ponorek a jejich ničení ať již doprovodnými loděmi konvoje nebo zvláštními vyčleněnými skupinami „stíhačů ponorek“.

Ale k věci: modelářský kolega se na mě obrátil s objednávkou dodání válečné nazi vlajky na ZÁĎ jeho modelu Bismarcku. Zapochyboval jsem, že by právě tam vlajka mohla vlát za bojové operace, tak jsem na internetu hledal nejrůznější fota Bismarcku s vlajkami a našel jsem je všude možně: vepředu, na zádi na stožárech v kombinaci a pod. Zřejmě šlo o těsně předválečné snímky ze slavnostních nacistických partajních dnů. Pro bojové nasazení lodě se ale logicky nabízela poloha jediné vlajky na jednom ze dvou stožárů. Otevřel jsem s kolegou i další problém, který jsem ve svém článku o hodnostních vlajkách neosvětlil, totiž kde byla vztyčena i hodnostní vlajka admirála Günthera Lütjense, který z paluby Bismarcku celé operaci velel. Hledali jsme hledali snímek, na kterém by byla zobrazena celá loď s oběma vlajkami. Nakonec byl úspěšný on. Našel alespoň (nicméně velmi propracovanou) malbu-obraz Bismarcka, na které je zobrazeno umístění obou vlajek. Vzhledem k úrovni díla jsme usoudili, že toto by mohla být dobrá a logická verze vypracovaná znalým člověkem. (řekl bych: jedna loď jedna válečná vlajka, jeden admirál, jedna vlajka) Tak vám ji společně předkládáme. Navíc malba je na netu prezentována i (stavem) k datu 1941 .

Uvádím téma ovlajkování Bismarcka zejména proto, že se na mém stole vyskytly další, stejné objednávky. Zřejmě se nějaký výrobce stavebnic dostal se svým Bismarckem více na trh. Neznamená to, že bych horoval pro ideologie, které lodě jako Jamato, Musaši, Tirpitz a Bismarck nesly, ale je nepochybné, že to byly krásné a nejmocnější lodě mizející éry námořního válčení.

Nicméně na ovlajkování Bismarcka může existovat i jiný názor, ale kdo to u nás rozsoudí ? Zmatek do toho vnášejí právě i někteří výrobci stavebnic, kteří správné historické ovlajkování lodě nemají zrovna za prioritu nebo loď a její ovlajkování uvádějí v podobě mimo operaci Rheinübung.

Ještě připojuji hodnostní vlajku příslušející německému admirálovi. Hodnostní vlajky přeci jen ještě nejsou modelářům až tak známé….

Dodatek k výše uvedenému (23.10.2014):

Zkušený a nadaný autor mnoha knih a sám za druhé svět. války důstojník anglického loďstva Ludovic Kennedy, napsal m.j. velmi poutavým způsobem knihu „ Pronásledování bitevní lodi Bismarck“, kterou u nás v překladu vydala v r. 1987 Mladá Fronta- nakladatelství v edici Máj.

Kniha jen potvrzuje vpředu zmíněné ovlajkování Bismarcka, tedy nazi válečná vlajka na zadním bojovém stožáru a admirálská na stožáru přední velitelské věže. Cituji: „ …loď se těžce nakláněla na levobok, ale na předním stěžni zůstávala admirálova vlajka a na hlavním stěžni vlála válečná vlajka…“

Kniha uvádí i zajímavá fakta o markingu, která mohou pečlivému modeláři přinést i určité komplikace: V rámci operace Reinübung (první a poslední pro Bismarcka) vypluly obě lodi (Bismarck a Prinz Eugen) podle pobřeží Švédska do Norska, kde v úrovni Bergenu zakotvily, každá jinde, ale poblíž, v norských fjordech. Teprve zde bylo z lodí odstraněno strakaté maskování, pod kterým připluly. Lodě byly natřeny na šedivo, aby se daly splést se šedí lodí anglických. Na Bismarcku zůstala z původního jen falešná bílá vlna na přídi.

Teprve když pominulo nebezpečí záměny lodí ze strany Luftwaffe, byly až během plavby k cíli působení na obou lodích odstraněny letecké rozpoznávací znaky na dělových věžích a velké nazi svastiky na ubytovací palubě a příďové nástavbě.

Pro ponorkáře: na obraze malíř namaloval i ponorku míjející se s Bismarckem, která měla vyvěšenu rovněž vlajku nacistické Kriegmarine. Považoval jsem to za malířův rozmar, ale nyní se kloním (ač neznám námořní právo) k tomu, že válečná ponorka na hladině je válečné plavidlo a to by mělo mít vyvěšenu vlajku svých námořních sil. I má pozorování některých momentek z válečných dokumentárních snímků a filmů tomu nasvědčují.

Napsat komentář