Byl součástí pontonové mostní soupravy (PMS). Určen pro vlek a postrk pontonových mostů a soulodí a také pro manipulace s jinými nesamohybnými plovoucími břemeny, jakož i k jízdám solo coby pracovní člun k zabezpečení činnosti vojsk na vodních překážkách.
Mohlo by pro něj platit přirovnání „byl silný jako býk“, kdyby ovšem býk nebyl proti jeho síle spíše telátkem, hehe… Měl dvě dobové verze. Obě sestávaly hlavně z velkého motoru těžkého náklaďáku té doby a jen těsně „obaleného “ plechem do cca 8 metrové délky samotného člunu. Ten byl převážen na přívěsném podvozku za těžkými nákladními automobily. Za vozidly Tatra 111 byly na podvozku převáženy čluny Mo-111P a za vozidly Tatra 813 či 815 tahány novější Mo-634.
První verzí člunu tedy byl Mo- 111P, který je charakterizován převážně shora otevřeným trupem, jak je na jeho obrázcích zřetelné. Jeho technická data se mi nepodařilo objevit, údaje byly zřejmě odsunuty do hlubších a starších archivů.
Nicméně v dalším uvádím technická data s komentářem pro novější typ Mo-634, kde z jeho popisu vyplývá, čím byl lepší proti svému předchůdci, takže se leccos dozvíme i o něm. (např. v čem byl méně dobrý…) Mo-111 P měl na rozdíl od svého následovníka vzduchem chlazený vidlicový diesel Tatra 111. Na jednom z obrázků člunu je přímo vidět dvojice chladících ventilátorů tohoto motoru.
Motorový člun Mo-634 měl proti předchozí verzi modernější konstrukční prvky zvyšující jeho výkonnost a manévrovatelnost na vodě – krytou palubu, ochranný štít osádky, hydraulický servoválec ulehčující řízení a také dokormidlovávací zařízení. Byl vybaven i odstředivýn čerpadlem, které umožňovalo hasit požár či tlakem vody čistit techniku. Hmotnost samotného člunu byla 5 t a dalších 3,5t t připadlo na nosný přívěs. Osádku člunu tvořili dva muži-velitel a strojník. Délka 8,07 m, ponor necelý metr (92 cm). Motor byl diesel, vodou chlazený řadový šestiválec Škoda M-634 s přímým vstřikem.
Oba čluny nesly kupředu vyčnívající dvě manipulační ramena (něco jako zvířecí rohy) určená pro přenos tlačných ovládacích sil od člunu na plovoucí PMS. Oba čluny měly jeden lodní šroub, u Mo-634 měl průměr 80 cm. Pro oba čluny byl zaveden nebo se vžil název „Močál“.
PMS samu, tedy pontonovou mostní soupravu přepravovaly v dílech k vodě (a plovoucí díly samotné pak rovnou do vody sesuvem) tehdejší nákladní automobily Tatra, které je nesly na ložné ploše. Plovoucí část PMS vám představuji pro větší názornost na třech obrázcích formou jejího fázového samorozvinutí poté, kdy již spočinula celá na vodě.
Prameny se zmiňují o tom, že princip rozvinutí plovoucí části PMS byl zřejmě ruským vynálezem vzniklým ještě během 2. svět. války a který jako významný uznaly a zaváděly i další země. Ten vrak náklaďáku s rozvinovacím pontonem zbyl určitě z války…
Jako historickou zajímavost jsem na obrazové příloze přidal snímek hotového mostu přes Dunaj u Bratislavy, který koncem války postavili ruští ženisté. Všimněte si jednotného směru úprku zvířecích potahů běženců…