(vyslov pohodlně “drednót” )
Začněme z povzdálí:
V r.1903 předložil italský vojenský odborník Vittorio Cuniberti velitelství italského válečného námořnictva tajný návrh na novou koncepci bitevní lodě předpokládající podstatné zvýšení úlohy i množství děl největší ráže. Děla měla být rozmístěna na palubě v pěti otočných dvoj-kanónových věžích. Tyto měly být (i výškově) uspořádány tak, aby umožňovaly maximální boční salvu osmi kanóny, což byl zhruba dvojnásobek proti tehdy obvyklému počtu použitelných velkorážových děl tehdejších bitevníků. Návrh předpokládal zároveň i možnost použít až tři věže z celku k podélnému ostřelování prostor před a za lodí.
Na celý tento návrh ale velitelství italského námořnictva „hodilo bobek“. Dokonce povolilo Cunibertimu, aby svůj návrh zveřejnil ještě téhož roku v ročence Jane´s.
Návrh (v angličtině nazvaný „all big gun battleship“, což můžeme volně přeložit jako bitevní loď s posílenou úlohou děl velké ráže), ale zaujal Brity. Zde to byl sám tehdejší první lord britské admirality Fisher, který, navzdory konzervativnímu postoji dalších admiralitních členů realizaci stavby nového druhu bitevní lodě tvrdě prosazoval. Výsledkem bylo britské celosvětové prvenství v zadání a stavbě takové lodě. Po dokončení ji bylo přiděleno jméno HMS Dreadnought.
Taková loď znamenala odklon od starého způsobu válčení, kdy po sobě pálily vším možným řadové lodě seskupené proti sobě v relativně blízkých liniích. Její nová koncepce oproti bitevním lodím z konce 19. století (predreadnoughtům)) předpokládala spíše vzájemný boj jednotlivých těžkých bitevníků děly nejvyšší ráže mezi sebou, na značnou vzdálenost a s větším využitím balistických drah jejich těžkých střel. Úloha děl menší ráže zde byla značně změněna. Tyto zbraně již nestřílely (i nedostřelily) přímo na bitevníky protivníka. S pokroky v letectví musila ale být nově vytvořena obrana takové bitevní lodě před pumovými a torpédovými leteckými útoky. Zvýšit bylo třeba i obranu před dále se rozvíjejícím nebezpečím, které představovaly zejména skupinové formy útoků ponorek. To všechno vedlo k postupným změnám ve výzbroji a ve specializaci osádek na jiné zbraně a pátrací i záchranné prostředky. V této oblasti se v nových a specializovaných rolích uplatnily přirozeně i děla menších ráží.
První britskou lodí nové koncepce tedy byla HMS Dreadnought. Tu vyrobila loděnice v Portsmouthu za necelý rok. Byla uvedena do služby již v. 1906. Její jméno „Neohrožená“ bylo také odvozeno z rodového hesla rodu Fišerů, tedy „Fear God and dread nought“, česky přeloženo „ Boj se Boha a neděs se ničeho“a ze spojení dvou posledních slov pak vznikl název tohoto nového druhu bitevní lodě: dreadnought. Tento výraz byl převzat i dalšími námořními mocnostmi s výjimkou Německa, které tento název, jistě spíše z politických důvodů, odmítalo a prosazovalo pro svoje dreadnoughty název „Gross Linienshiff“ (velká řadová loď).
HMS Dreadnought tedy byla vyzbrojena 10 velkými děly největší ráže (305 mm) umístěnými v pěti otočných dvou-kanónových věžích: jedna vpředu, dvě na bocích a dvě na zádi. Soustředěnou boční palbu tedy mohlo vést najednou 8 velkých děl. Přitom bitevní lodě předchozí éry mívaly jen asi 4 velká děla. Zbytek jejich dělové výstroje menších ráží byl na nich rozmístěn porůznu. Jako příklad koncepce těchto dřívějších bitevních lodí je na prvním obrázku přílohy pre-dreadnought z druhé poloviny 19. stol.
HMS Dreadnought jako nový druh bitevní lodě přinesla nejen revoluci v soustředění obrovské palebné síly, ale i revoluci v pohonu prvním využitím parních turbin. Podstatně tím vzrostla rychlost proti dosavadnímu pohonu parními stroji. Sama HMS Dreadnought proto byla v té době nejen nejmocnější, ale i nejrychlejší bitevní lodí světa.
Svojí existencí odsoudila do hluboké zálohy či dokonce do šrotu dosavadní bitevní lodě všech dalších námořních mocností. U těch ihned nastalo horečné přezbrojování na dreadnoughty, což ilustrují dále uvedená data zařazení jejich ch prvých dreadnoughtů. Tento nově koncipovaný druh bitevní lodě pak svoji koncipielní užitečnost prokazoval na všech mořích po dalších cca 40 let.
Seznam dreadnoughtů v příloze je seřazen podle roků a tříd, jak je jednotlivé námořní mocnosti zaváděly do služby. Třídy jsou jakési serie, budeme li to brát podle motorismu. V jedné třídě lodí tedy obvykle existovaly další, konstrukčně a výrobně stejné sesterské lodě.
Sama průkopnice, tehdy nová loď HMS Dreadnought, sloužila celou l. svět. válku. Nejdříve jako vlajková, 1914 až 1916 operovala v Severním moři, pak byla přeřazena do oblasti ústí řeky Temže. Jako opotřebovaná byla r. 1919 převedena do rezervy a v r. 1921 prodána do šrotu. Během služby (při jistě náhodné situaci) se jí podařilo něco těžko opakovatelného: V březnu 1915 potopila německou ponorku U 29 a to nikoliv střelbou, ale taranováním!
V době plné služby měla osádku 773 mužů a rozměry 160,6 m x 25 m a ponor 8,1 m, rychlost 21-23 uzlů. Podobné parametry měly i postavené dreadnoughty jiných mocností rané éry, ostatně jedna mocnost od druhé tak trochu „opisovaly“. Jen Španělé stavěli menší dreadnoughty třídy Espaňa. Schema jejich palubní těžké dělové výzbroje bylo proto jiné a jednodušší (viz obraz. přílohu).
Postupně zařazované dreadnoughty jiných námořních mocností podle roků prvého nasazení:
Německo 1909 třída Nassau
USA 1909 třída South Carolina
Francie 1910 třída Courbet
Italie 1910 třída Conte di Favour
Rakousko-Uhersko 1912 třída Tegetthoff
(poznámka: Některé zdroje se zmiňují o tom, že plzeňská Škodovka byla první zbrojovkou na světě, která vyrobila 305 mm dělové věže jako tří-kanónové-v obr. příloze jsou vidět na pohledu shora na Prinz-i Eugen-u, sesterské loďi třídy Teggetthof)
Japonsko 1912 třída Kawači
Rusko 1914 třída Gungut
Španělsko 1914 tři menší lodě třídy Espaňa a sesterské Alfonso III. a Jaime.
Do obrazové přílohy jsem zařadil větší množství amerických dreadnoughtů. USA jich ostatně měly podstatně víc než jiná světová mocnost. Zde ukázané lodi jsou představitelkami pěti amerických tříd.
V důsledku soupeření mocností o dominanci v námořním zbrojení docházelo zákonitě k zesilování další výstroje, výzbroje, pancéřování i samotné velikosti dreadnoughtů.
Pro lodě s ráží hlavních děl nad 305 mm se začal používat název super-dreadnought. Ale to je již pro tento článek jiný šálek kávy. Nicméně obrazová příloha, při časovém přesahu až do druhé svět. války, již některé super-dreadnoughty (hlavně americké) obsahuje.
1 komentář u „Dreadnought: nový druh bitevní lodě pro 20. století.“