S hlubokým zármutkem v srdcích oznamujeme, že dne 16. srpna 2019 se po vleklé nemoci vydal na svou poslední plavbu autor článků na tomto webu, Pavel Hubka alias Strýček Plachta.
Věnujte prosím jeho památce tichou vzpomínku.
Přejeme příznivý vítr na Tvé cestě za Velký oceán a pevně věříme, že na konci té cesty najde loď Tvé duše bezpečný přístav.
Rodina a přátelé.
Nizozemci založili v r.1625 za hradbami pevnosti Fort Amsterdam, tedy na ostrově Manhattan, koloniální město. Oblast předtím pro nizozemskou společnost již prozkoumal v roce 1609 kpt. Henry Hudson s lodí Halve Maen (Půlměsíc- v překladu). Pokračování textu “Čtyři anglické fregaty vtrhly r. 1664 do nizozemského Nového Amsterdamu a zabraly město pod správu anglické královské koruny.”
V Praze 7 máme ulici „Heřmanova“. Zeptal jsem se ochotného úředníka této městské části, kdo byl onen muž po kterém je ulice pojmenována, zda to nebyl právě Augustin Heřman. Odpověď zněla, že se jedná o Heřmana z Bubna-Litic, který bojoval v 16. století v tureckých válkách, odtud si jako trofej přinesl lví kůži, na které byl nakonec uložen i do hrobu. Pokračování textu “Velký Čech, vlastenec a světoběžník Augustin Heřman je ve své vlasti neprávem opomíjen.”
Úvodem:
Popíši podle různých zdrojů důležité cesty tohoto velkého polárníka a badatele trochu jinak než obecné encyklopedie. Budu jednotlivé polární výpravy podle nich rovněž řadit, ale v textu tohoto článku chci potlačit jejich badatelský apod. obsah. Rád bych zde totiž cíleně soustředil pozornost na jednotlivé dopravní prostředky, které tento polárník použil během svých badatelských cest. Pokračování textu “Polárník Roald Amundsen přeci musil na něčem plout, vézt se či létat…”
Na mojí webové stránce existuje podstatně starší článek s příbuzným tematickým názvem „Ledoborce“. Můžete jej zde shlédnout přes rubriku Zajímavosti. Pojednává ve své obsáhlé obrazové příloze prakticky jen o soudobých ledoborcích od turbinových přes dieselové až po ledoborce atomové. V textu jsou sice také zmínky o prvních konstrukcích ledoborců, ale obrázky zde zcela chybí a slovní komentář o nich uvádí málo konkrétního. Pokračování textu “První cílená a naprosto revoluční konstrukce ledoborce na světě.”
Zdá se, že tento tématický příspěvek by mohl vhodně doplnit již vydané tři články o dreadnoughtech, St. Ištvánu a italských rychlých torpédových člunech. Ostatně ho vlastně inspirovaly. Pokračování textu “Rakousko-uherské námořní síly, cca do r. 1918. Trocha faktů a příběhů.”
Moje dva předchozí články o dreadnoughtech vlastně vyústily v určitý řetěz tří článků, kdy tento uzavře celé téma.
Po článku popisujícím zrod Dreadnoughtů jako světově revolučně nového druhu bitevní lodi a po druhém, který se podrobněji zabýval zkázou rakousko-uherského dreadnoughtu SMS Szent István, přicházím s tématem, které se zabývá existencí italských rychlých motorových torpédových člunů, z nichž právě jeden poslal Sv.Ištvána ke dnu.
Pokračování textu “Italské torpédové čluny v 1. svět. válce. Stručně k dalšímu jejich vývoji.”
Toto bude spíše jen příběh zkázy jedné lodě z Rakousko-Uherských dreadnoughtů třídy Tegetthoff. V textu a v obrazové příloze jsem se ale nemohl vyhnout právě její „dreadnoughtské“ příslušnosti. Chci proto doufat, že kromě vlastního příběhu se zde čtenáři dozvědí něco navíc k mému jinému autorskému článku, který již byl editován a vlastně uváděl dreadnoughty jako nový druh moderní bitevní lodi na světové scéně. Pokračování textu “S.M.S. Szent István. Smutný osud lodě.”
(vyslov pohodlně “drednót” )
Začněme z povzdálí:
V r.1903 předložil italský vojenský odborník Vittorio Cuniberti velitelství italského válečného námořnictva tajný návrh na novou koncepci bitevní lodě předpokládající podstatné zvýšení úlohy i množství děl největší ráže. Děla měla být rozmístěna na palubě v pěti otočných dvoj-kanónových věžích. Tyto měly být (i výškově) uspořádány tak, aby umožňovaly maximální boční salvu osmi kanóny, což byl zhruba dvojnásobek proti tehdy obvyklému počtu použitelných velkorážových děl tehdejších bitevníků. Návrh předpokládal zároveň i možnost použít až tři věže z celku k podélnému ostřelování prostor před a za lodí. Pokračování textu “Dreadnought: nový druh bitevní lodě pro 20. století.”
Již v průběhu 1. svět. války Německo, jako agresor, velmi rozvíjelo novou bojovou iniciativu spočívající v ofenzivním užití ponorek. Ponorky v té době byly jedinou zbraní, která mohla účinně ničit jednotlivé lodi, které dopravovaly zejména z Kanady a Spojených států do Anglie spoustu surovin, potravin a jiného materiálu, naprosto nezbytného pro evropské bojující strany, tedy hlavně pro Anglii a Francii. Cílem pro germánské ponorky tedy nebyly primárně válečné lodi, ale hlavně lodi obchodní. Tyto obchodní lodi, přesto že nesly hlavní náklad, nebyly prakticky vůbec ozbrojeny. Systém konvojů byl rovněž ještě v plenkách, takže docházelo k velkým ztrátám, které se ve druhé polovině první svět. války vyšplhaly až na osm potopených obchodních lodí denně. Pokračování textu “Maskování lodí: matení nepřítele. I před jeho očima.”