Každá zásilková služba potřebuje zveřejnit katalog nabízených výrobků a jejich dodavatelský název, podle kterého si zákazník vybere a objedná. Za tím účelem jsem nejdříve dost pracně sestavil seznam státních , příp. lodních válečných vlajek a vlajek signálních, které by mohly být poptávány. Každou jsem v seznamu zobrazil a uvedl její název, např. „anglická civilní”. Tento (již) IT katalog jsem předal ke zveřejnění na server Monako (laskavostí kolegy Douši) a je tam k dispozici stále. Na mé webce „strycekplachta.cz” je tento původní katalog archivován i s tehdejším průvodním textem a další obdržela tiskárna. Tak byl propojen informační řetězec zájemce-dodavatel. Hotový katalog je tedy stále k dispozici. Ten může začít užívat každý, kdo by se chtěl dodávkami vlajek zabývat.
Až potud jsem měl právo mluvit v 1. osobě. Ale celá naše další činnost byla dílem dvoučlenného týmu, ve kterém jsem já sice hrál roli organizátora, manipulanta, paliče apod., ale tu nejvzácnější roli, tedy tisk vlajek, hrála paní, která vlajky tiskla. Její zájem, inteligence a vysoká odbornost v IT manipulacích byly až udivující. Neodvažuji se proto ji v dalším textu ji nazývat pouhou tiskařkou. Budu tedy, jelikož ji nechci jmenovat, používat přeneseně slovo tiskárna.
Začátek spolupráce s tiskárnou byl charakterizován zkouškami různých látek, které by se jako podklad pro tisk a s podmínkou jejich vlajnosti mohly hodit. Jednoznačně muselo jít o látku syntetickou, protože natištěné vlajky musily být ořezány. To při malých rozměrech modelářských vlajek může podle mých předchozích zkušeností zajistit jen termořez. Na konci zkoušek byla nalezena maximálně vhodná látka a to polyesterová podšívka do oděvů, sněhobílá, velmi hladká, jemná (tenká) a přesto s hustou strukturou (tedy bez mezer mezi nitěmi). Tuto látku jsem kupoval v prodejně Látky Mráz v Praze 7 na rohu ulic Heřmanova a Haškova (nicméně si myslím, že podšívky vedou běžně i v jiných prodejnách, nejen v Praze) a dodával tiskárně.
Termořez v mém podání je založen na principu řezání látky žhavým hrotem přitlačovaným na podložku (obyčejná bílá „kuchyňská“ obkladačka s hladkou glazurou) . Řez je veden podle pravítka přitlačovaného prsty na látku. Pravítko musí být dost široké. aby se na něj vešly prsty a nezavadil o ně rozpálený hrot. Plně se k tomu hodil hladký „nepříliš hořlavý“ bukový profil 16×3 mm.
Termořezání roztaví okraj řezu a tak se vlastně látka vlajky tepelně „zaobroubí“ a pak se nepáře. Termořezem se také musí od sebe bezpodmínečně oddělit obě strany řezu. Vlastní proces řezání je věcí nácviku na kouscích stejné látky. Zde je zapotřebí si osvojit zejména potřebnou rychlost pohybu pálícího hrotu a její stálost a nepřetržitost. Upozorňuji, že jakékoliv zastavení má za následek, že hrot pálí látku i kolem! S řezem je proto nutné začínat mimo samotnou látku, a to tak, že si přímku řezu vynesete delší a začnete s řezem mimo látku na samotném podkladu (dlaždičce), kde hrotu udělíte požadovanou rychlost pohybu, plynule přejedete část s látkou a na konci řezu skončíte opět na podkladové dlaždičce.
Tiskárna dodávala vlajky vytištěné doprostřed obdélníkového látkového pole s mnou požadovanými cca 3 cm přesahu kolem všech stran samotné vytištěné vlajky. Toto pole bylo odstřiženo z látky dodané tiskárně běžnými nůžkami a bez jakéhokoliv ohledu na přesnost a líbivost.
Přesah nepotištěné látky slouží k tomu, aby se na něm pálící hrot rozběhl na stálou rychlost ještě před dosažením okraje tištěné vlajky. Obě strany řezu látkou jím ale musí být bezpodmínečně v celé délce od sebe volně odděleny. Velmi doporučuji nejdříve odříznout kratší nežerďovou část vlajky, pak obě dlouhé strany ( pozor, zde se nejdříve u menších vlajek 2,5 až 3,5 cm v žerdi přesvěčte, že osnova a útek látky jsou k sobě kolmé, tedy že nebudete řezat kosodélník) a nakonec žerďovou část, kde ale musí být řez veden cca 3 – 4 mm od tisku vlajky, čímž vznikne b ílý nepotištěný proužek sloužíci k pozdějšímu zavěšení vlajky na loď její žerďovou částí. Pozor, každý řez musí být proveden přes celé pole toho kterého směru !!
Řezným hrotem byla původně upravená smyčka mé stařičké transformátorové odporové páječky od Mechaniky. Tímto způsobem jsem ořízl asi polovinu dodaných vlajek, ale z nich asi 20% vyžadovalo před dodáním dodatečné kosmetické úpravy. Na vině byl kulatý a tedy neostrý průměr drátu hrotu.
Pozdější dodávky pak byly řezány ihned s téměř 100% kvalitou prvního řezu(!), když jsem na radu svých modelářských přátel v Senci zakoupil od GM electronic Praha pájecí stanici Solomon SR-976 (1.920.-Kč katalog. cena). Slovo „stanice“ svádí k dojmu, že jde o něco velkého, ale je to ale malý přístrojek. Původním účelem slouží k pájení uvnitř tištěných spojů. Je na 220 V , vybíhá z něj delší „přívodní“ kabel k pájecí „tužce“ se skutečně tužkově ostrým keramickým hrotem, jehož teplotu lze nastavit až do 480°C- přístroj ji udržuje nastavenou. Pronikavá změna v kvalitč řezu nastala tím, že bodový hrot proti podložce již perfektně odděluje obě jeho strany.
Pokud se týče sublimačního tisku, nic podrobnějšího o něm nevím. Nikdy jsem ten tiskařský stroj neviděl a tak ani nemohu podat vysvětlení k tomu, jak se provádí přesný oboustranný tisk. Řekl bych ale, v souladu s kolegou Doušou, že i jednostranný tisk látkou pronikne a na druhé straně bude znát, byť jako vybledlá podoba líce.
Vážení kolegové, dosud sirotci „bezvlajkovci“! Nastavte uši, ptejte se modelářů odjinud, zda o někom, kdo vlajky dodává, nevědí. Můžete se také vydat vlastní cestou ve stopách mých začátků, ale na rozdíl ode mne, který jsem hledal nejdříve jen jakoukoliv tiskárnu, jste nyní vybaveni o hodně více: víte, že musíte ve svém okolí hledat pouze tiskárnu, která má možnost sublimačního tisku. Víte také, jaká látka je na potisk vlajky vhodná.
Potřebujete ale najít v tiskárně i ochotu si s vaší věcí pohrát, protože je pro tiskárnu obchodně zcela nezajímavá. Samotný tisk vlajky na látku je v tiskárně věcí spíše jen chvíle, tedy sama ochota je velmi, velmi důležitá…
Hodně úspěchů ve vaši práci. Děkuji také těm špičkovým českým a slovenským modelářům, kteří jako první uvěřili kvalitám námi tehdy vyráběných vlajek a pozvedli i naše sebevědomí chválou, že je vyrábíme na evropské úrovni.
S pozdravem „ Loď ahoooj !“ váš Strýček Plachta
FOTOGALERIE vlajek
(mimo běžných vlajek státních jsou zde i vlajky signální. K signálním vlajkám více ZDE)
Vzhledem k nutnosti sjednotit názvy vlajek a jejich příp. účel, jakož i ke značnému nedostatku podkladů či možným nesprávným informacím na původním zdroji, je tento výběr jen základně orientační. Zejména co se týče užití konkrétních vlajek v loďstvech a období takového užití. Konečným posuzovatelem vhodnosti určité vlajky právě na jeho loď tak zůstává, zejména u maket, sám modelář a jeho podklady.
VLAJKY STÁTŮ
SIGNÁLNÍ ABECEDA
DALŠÍ VLAJKY
